Oxid sirnatý

Oxid sirnatý (SO) je jedním z oxidů síry. Je to za normální teploty plyn, stabilní jen v nízkých koncentracích. Jeho dimerní forma S₂O₂ je poněkud stabilnější. Byl nalezen i ve vesmíru.^[1]

Oxid sirnatý
Strukturní vzorec
Kuličkovo–tyčinkový model molekuly
Obecné
Systematický název	Oxid sirnatý
Anglický název	Sulfur monoxide
Sumární vzorec	SO
Vzhled	bezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS	13827-32-2
PubChem	114845
ChEBI	45822
SMILES	O=S
InChI	InChI=1S/OS/c1-2
Vlastnosti
Molární hmotnost	48,064 g/mol
Hustota	2,14 kg/m3 (monomer) 4,29 kg/m3 (dimer) (vypočítáno)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Struktura

Molekula SO je v základním stavu v tripletové konfiguraci, tzn. podobně jako O₂, má dva nepárové elektrony.^[2] Vazebná délka S-O je 148,1 pm, což je podobné jako u nižších oxidů síry (S₈O, S-O = 148 pm), ale je delší než u oxidu siřičitého a sírového.^[3]

Interakcí s infračerveným zářením se může molekula dostat do singletového stavu (bez nepárových elektronů), který je pravděpodobně reaktivnější. Podobně jako je reaktivnější singletový kyslík než tripletový.^[4]

Příprava a reakce

Molekula SO je termodynamicky nestabilní, reverzibilně přechází na dimer S₂O₂.^[2] Při syntézách se proto její přítomnost zjišťuje pomocí chemických pastí nebo detekcí S₂O₂ a produktů jeho rozkladu (síra a oxid siřičitý).

Příprava SO pro organickou syntézu je možná rozkladem sloučenin obsahujících skupinu SO, např. ethylen episulfoxidu:^[5]

C₂H₄SO → C₂H₄ + SO

Výtěžky přímo z episulfoxidu jsou špatné a zlepšují se jen mírně, pokud jsou uhlíky stericky odstíněny.^[6] Mnohem výhodnější je rozklad trisulfid-2-oxidu naftalenu C₁₀H₆S₃O, který se vyrábí z thionylchloridu a dithiolu.^[7]

SO se aduje na násobné vazby u alkenů, alkynů a dienů za vzniku ethylensulfidů, molekul s tříčlennými kruhy obsahujícími síru.^[8]