Paul Biya

Paul Biya (* 13. února 1933 Mvomeka'a, Kamerun) je kamerunský politik a státník, v letech 1975–1982 premiér, od roku 1982 prezident Kamerunu. Od roku 2025 je druhým nejdéle vládnoucím prezidentem v Africe (po Teodorovi Obiangovi Nguemovi Mbasogovi v Rovníkové Guineji), druhým nejdéle po sobě sloužícím současným nekrálovským státním představitelem na světě a nejstarší hlavou státu.

Paul Biya
Paul Biya (14. prosince 2022)
2. prezident Kamerunu
Úřadující
Ve funkci od: 6. listopadu 1982
Předseda vlády	Bello Bouba Maigari Luc Ayang Sadou Hayatou Simon Achidi Achu Peter Mafany Musonge Ephraïm Inoni Philémon Yang Joseph Ngute
Předchůdce	Ahmadou Ahidjo
1. předseda vlády Kamerunu
Ve funkci: 30. června 1975 – 6. listopadu 1982
Prezident	Ahmadou Ahidjo
Předchůdce	funkce nově vytvořena
Nástupce	Bello Bouba Maigari
Stranická příslušnost
Členství	Kamerunské lidově demokratické hnutí
Narození	13. února 1933 (92 let) Mvomeka'a
Choť	Jeanne-Irène Biya (1961–1992) Chantal Biya (od 1994)
Děti	Emmanuel Franck Biya Brenda Biya
Alma mater	Státní administrativní škola Pařížský institut politických věd Pařížská univerzita
Profese	politik
Náboženství	katolicismus
Ocenění	velkokříž Řádu Isabely Katolické (1981) rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky (2016) Záslužný řád Spolkové republiky Německo rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří Řád Pia IX. … více na Wikidatech
Webová stránka	www.prc.cm
Commons	Paul Biya
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biya pochází z jižního Kamerunu, během 60. let se vypracoval na úřednickou pozici pod vedením prezidenta Ahmadoua Ahidja, v letech 1968–1975 byl generálním tajemníkem prezidentské kanceláře a poté předsedou vlády. Po Ahidjově nečekané rezignaci v roce 1982 nastoupil na prezidentský post a v letech 1983–1984 svou moc upevnil zinscenovaným pokusem o převrat, při němž zlikvidoval všechny své politické oponenty.^[1]

V 80. letech Biya zavedl politické reformy v rámci systému jedné strany, později na počátku 90. let pod lakem akceptoval zavedení politiky více stran. Ve sporných prezidentských volbách v roce 1992 zvítězil se ziskem 40 % hlasů, s velkým náskokem byl znovu zvolen také v letech 1997, 2004, 2011 a 2018. Opoziční politici a západní vlády při každých volbách tvrdili, že dochází k nesrovnalostem při hlasování a podvodům, řada zdrojů navíc poskytla důkazy, že Biya nevyhrál již ve volbách v roce 1992.^[2]

Mládí a vzdělání

Narodil se ve vesnici Mvomeka'a v regionu Sud/South na jihu Kamerunu. Po vystudování Lycée General Leclerc v Yaoundé studoval ve Francii na Sorbonně a Sciences Po, kde v roce 1961 získal vysokoškolský diplom v oboru veřejného práva.^[3]

Politická kariéra

V roce 1975 se stal premiérem Kamerunu. Dne 6. listopadu 1982 se stal po odstupivším Ahmadou Ahidjo prezidentem. Od neúspěšného pokusu o státní převrat předchozího prezidenta v roce 1984 vládne autoritářsky. V roce 1991 po masivních protestech však musel ustoupit a vypsal svobodné volby. V následujícím roce ho ve volbách porazil John Fru Ndi. Biya se však díky různým politickým intrikám udržel u moci. Další volby v roce 1997 byla většinou politických stran bojkotována. V roce 2004 se nechal novým hlasováním zvolit v prezidentském úřadě na dalších sedm let. V prezidentských volbách v říjnu 2011 si zajistil po šesté úřad prezidenta. Při volbách získal 77,9 % odevzdaných hlasů. Jeho nejbližší soupeř John Fru Ndi si zajistil pouze 10 % odevzdaných hlasů.^[4] Po zvolení ve svém projevu slíbil růst ekonomiky a vytváření nových pracovních míst s programem veřejných prací, které "transformují naši zemi do obrovského staveniště".^[5] Dne 3. listopadu 2011 složil přísahu prezidenta na další funkční období. Mandát obhájil i po dalších sedmi letech ve volbách konaných 7. října 2018.

V říjnu 2024 začala média spekulovat o jeho zdravotním stavu poté, co se asi šest týdnů neobjevil na veřejnosti.^[6]

Vyznamenání

• velkokříž s rytířem Řádu Pia IX. – Vatikán, 30. října 1986
• velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 11. března 2016^[7]
• velkokříž Řádu čestné legie – Francie
• velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo
• velkokomtur Řádu federativní republiky – Nigérie
• velkokříž Řádu za zásluhy – Senegal
• čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří – Spojené království^[8]