Paul Ramdohr

Paul Ramdohr (1. ledna 1890 Überlingen – 8. března 1985 Weinheim) byl německý mineralog, nazývaný Erzvater („otec rud“).^[1]

Paul Ramdohr
Narození	1. ledna 1890 Überlingen
Úmrtí	8. března 1985 (ve věku 95 let) Hohensachsen
Alma mater	Univerzita v Göttingenu Heidelberská univerzita
Pracoviště	Muzeum přírodní historie (1934–1950) Mineralogical Museum (Berlin) (1934–1950) Humboldtova univerzita RWTH Aachen Heidelberská univerzita
Ocenění	Roebling Medal (1961) doctor honoris causa from the University of Nancy (1968) Penrose Gold Medal (1978) Leonard Medal (1979) čestný doktor Technické univerzity Berlín
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studoval na Heidelberské univerzitě, doktorát získal až po první světové válce v Göttingenu, kde jeho dizertační práci vedl Otto Mügge. Učil na báňské škole v Clausthalu, v roce 1926 se stal řádným profesorem na Univerzitě v Cáchách a od roku 1934 působil na Humboldtově univerzitě. V roce 1937 byl přijat do Pruské akademie věd. Spolu s Friedrichem Klockmannem vydal úspěšnou učebnici mineralogie. Zaměřil se na ložiskovou geologii a byl průkopníkem mikroskopické analýzy rud. Zkoumal naleziště zlata a uranu v jihoafrickém Witwatersrandu, pracoval také v australském Broken Hill a norské Sulitjelmě.^[2]

Vedl katedru mineralogie v Heidelbergu od roku 1951 do roku 1958, kdy odešel do penze. Věnoval se pak výzkumu meteoritů ve Společnosti Maxe Plancka, proslulá byla jeho studie o australském meteoritu Mundrabilla. Podílel se také na analýzách měsíčních hornin získaných během Programu Apollo.^[3]

Je po něm pojmenován minerál ramdohrit. V roce 1962 mu byla udělena Roeblingova medaile a v roce 1979 Leonardova medaile, od roku 1965 byl čestným prezidentem SGA (Society for Geology Applied to Mineral Deposits).