Paul Sabatier

Paul Sabatier (5. listopadu 1854 Carcassonne – 14. srpna 1941) byl francouzský chemik.^[1] Byl ženatý a měl čtyři dcery.

Paul Sabatier
Narození	5. listopadu 1854 Carcassonne
Úmrtí	14. srpna 1941 (ve věku 86 let) Toulouse
Místo pohřbení	The Saint-Vincent cemetery in Carcassonne
Bydliště	Francie
Alma mater	École normale supérieure Lycée Pierre-de-Fermat Toulouská univerzita
Povolání	chemik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Toulouská univerzita Univerzita v Bordeaux
Ocenění	La Cazeho cena Akademie věd (1897) Jeckerova cena (1905) rytíř Řádu čestné legie (1908) Nobelova cena za chemii (1912) důstojník Řádu čestné legie (1913) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ve své doktorské práci se věnoval termochemii síry a kovových sulfidů. V Toulouse pokračoval ve fyzikálním a chemickém výzkumu sulfidů, chloridů, chromanů a sloučenin mědi. Také studoval oxidy dusíku a kyselinu nitrosodisírovou a její soli. Provedl základní výzkum v oblasti distribučních koeficientů a absorpčních spekter.

Jeho nejdůležitější prací je průmyslové využití hydrogenace. V roce 1897 objevil, že nikl je schopen katalyzovat hydrogenaci nenasycených uhlovodíků.

Sabatier je známý díky Sabatierově reakci a také díky jeho práci La Catalyse en Chimie Orgarnique (katalýza v organické chemii) z roku 1913.^[1] Společně s Victorem Grignardem získal roku 1912 Nobelovu cenu.^[2]