Pavel Bergmann

PhDr. Pavel Bergmann (14. února 1930 Praha – 17. dubna 2005 tamtéž) byl český historik, žák Jana Patočky a signatář Charty 77.

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

PhDr. Pavel Bergmann
Pavel Bergmann
Narození	14. února 1930 Praha, Československo
Úmrtí	17. dubna 2005 (ve věku 75 let) Praha, Česko
Národnost	česká, židovská
Děti	5
Příbuzní	Pavel Opočenský (zeť) David Maxa (zeť) Samuel Hugo Bergmann (strýc z otcovy strany)
Sídlo	Roudnice nad Labem
Alma mater	Univerzita Karlova
Profese	historik, filosof
Náboženství	judaismus
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Commons	Pavel Bergmann
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Pavel Bergmann v mládí

Narodil se v pražské židovské rodině jako jediné dítě Jindřicha Bergmanna (1899–1932) a Karly (1900–1943), roz. Steinové.^[1] Dva roky po jeho narození zemřel jeho otec na tuberkulózu a poručníkem chlapce se jeho strýc Otta Boitler. Vychováván byl však v rodině svého dědečka Mořice Steina, kterému patřily bývalé valdštejnské statky v Zabrušanech a Všechlapech. V roce 1936 zde začal chodit do české školy, nicméně po německém záboru Sudet v roce 1938 byla rodina nucena odejít do Prahy.

V říjnu 1942 byl tehdy dvanáctiletý Pavel Bergmann deportován do Terezína, kde v červenci 1943 jeho matka zemřela na zápal plic.^[2] V květnu 1944 byl převezen do Osvětimi. V roce 1945 se ve věku patnácti let zúčastnil pochodu smrti do Mauthausenu, kde byl 5. května 1945 osvobozen americkou armádou.^[3]

Po návratu a nezbytném léčení, jelikož na sklonku války onemocněl tyfem, se stal studentem gymnázia v Duchcově a po maturitě v roce 1952 byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudoval historii, a na jejíž katedře historie působil. Pro jeho nesouhlas se vstupem sovětských okupačních vojsk mu zde byla v roce 1970 dána výpověď.

V sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracoval s disidentskými skupinami a stal se signatářem Charty 77. V roce 1989 spoluzakládal Občanské fórum a zasloužil se rovněž jako zprostředkovatel česko-německých i česko-izraelských vztahů. Spolu s Rudolfem Battěkem se angažoval v Asociaci sociálních demokratů.

Jakožto historik Pavel Bergmann poukazoval zejména na historické křivdy i způsob jednostranného historického výkladu, např. ignorování úlohy německých antifašistů v boji proti nacismu. Vstoupil do Svazu protifašistických bojovníků a s podporou Karla Syřištěho inicioval nápis na pomníku II. odboje ve Všechlapech i pamětní desku padlým odbojářům, především německým sociálním demokratům. Autorsky se, spolu s Leo Pavlátem, Jiřím Daníčkem, Arno Paříkem a dalšími, podílel na dokumentu Charty 77 Kritika devastace židovských kulturních památek a zamlčování úlohy Židů v čs. dějinách.

Osobní život

Byl ženatý s Evou Bergmannovou, s níž měl dva syny, Pavla Bergmanna mladšího, který je vědecký pracovník a Daniela, který je filmový produkční. Manželství však skončilo rozvodem. Pavel Bergmann měl se svou druhou partnerkou, rovněž jménem Eva, další tři děti. Dcera Julie Bergmannová se v roce 2005 provdala za sochaře Pavla Opočenského,^[4] se kterým se po sedmi letech rozvedla. Dcera Judita je vdaná za rabína Davida Maxu a spolu mají jednoho syna.