Pavel Hron (politik)

Pavel Hron (10. ledna 1917^[1][2] Velký Beranov^[2][3] – 6. ledna 1992^[4]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V letech 1962–1968 byl předsedou Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ.

Pavel Hron
Fotka poslance a bývalého ředitele Muzea V.I.Lenina Pavla Hrona
Předseda Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ
Ve funkci: 1962 – 1968
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1952 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci: 1960 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 1969 – 1971
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	10. ledna 1917 Velký Beranov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. ledna 1992 (ve věku 74 let)
Alma mater	VŠ ÚV KSČ
Profese	politik
Ocenění	Řád republiky Řád práce Řád Vítězného února
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Původně se jmenoval Karel, ale z neznámých důvodů si později křestní jméno změnil.^[4] Od roku 1931 do roku 1945 pracoval nejprve jako pekařský učeň a pekařský dělník v Jihlavě,^[2] potom jako horník v Ostravě. Vystudoval střední školu. Už za první republiky byl politicky aktivní. Od roku 1932 byl členem Komsomolu. V roce 1935 vstoupil do KSČ. Za války byl v letech 1944–1945 aktivní v odboji.^[3] Byl vedoucím pětičlenné ilegální skupiny, která například rozšiřovala ilegální Rudé právo.^[4]

Po válce pracoval v letech 1945–1948 v podniku Západomoravské továrny na sukna a přikrývky v Malém Beranově.^[3] V roce 1948 se uvádí jako dělník a předseda MNV, bytem Helenín.^[5]

Zastával i četné stranické funkce. V letech 1954–1960 byl vedoucím tajemníkem KSČ v Olomouci, v letech 1960–1962 v Brně. XI. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho zvolil na post člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ, které v období prosinec 1962 - březen 1968 i předsedal. V roce 1958 mu byl udělen Řád práce, v roce 1967 Řád republiky a roku 1977 Řád Vítězného února.^[6][7][8] V letech 1959–1960 studoval na Vysoké škole politické ústředního výboru Komunistické strany Československa.^[2]

Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Jihlava. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1951 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Vladimír Podborský.^[9] Mandát získal i ve volbách v roce 1954 (volební obvod Olomouc-venkov-Prostějov),^[10] ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj, podílel se na projednání ústavy ČSSR v roce 1960)^[11] a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.^[12]

Po federalizaci Československa ještě usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971.^[13] Za normalizace působil v letech 1970–1977 jako ředitel Muzea V. I. Lenina v Praze.^[6]