Perný den

Perný den (v originále A Hard Day's Night) je britská filmová komedie natočená podle scénáře Aluna Owena z roku 1964. Snímek získal cenu BAFTA jako nejlepší film v kategorii muzikál/komedie roku 1964.

Perný den
Logo filmu Perný den
Základní informace
Původní název	A Hard Day's Night
Země původu	Spojené království Spojené království
Jazyk	angličtina
Délka	87 minut
Žánr	komedie
Scénář	Alun Owen
Režie	Richard Lester
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	John Lennon, Paul McCartney, George Harrison, Ringo Starr, Wilfrid Brambell, John Junkin, Norman Rossington, Victor Spinetti
Hudba	Beatles
Kamera	Gilbert Taylor
Kostýmy	Julie Harris
Střih	John Jympson
Výroba a distribuce
Premiéra	1964
Distribuce	United Artists
Rozpočet	560 000 $
Tržby	14 mil. AU$
Perný den na ČSFD a ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrají The Beatles – John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr – na vrcholu své popularity, zvané Beatlemánie. Film režíroval Richard Lester a natočila jej společnost United Artists. Scénář napsal Alun Owen během třídenního listopadového pobytu s Beatles v Dublinu. Angažoval ho Paul, dle jeho vlastních slov i kvůli Owenově liverpoolskému původu.

John Lennon a Paul McCartney napsali pro film sedm nových melodií, které však se samotným filmem nejsou nijak svázány. Písnička „You Can't Do That“ byla nakonec z filmu vyřazena na úkor singlového hitu Can't Buy Me Love. Titulní píseň měl Lennon hotovou až osm dní před koncem natáčení.

Snímek měl různá pracovní jména: Beatles No. 1, Beatlemania, On The Move. Teprve bezděčný výrok Ringo Starra po jednom dlouhém natáčení inspiroval Lennona k textu, autor písně jej pak doporučil štábu, který s názvem souhlasil. Rozpočet filmu tvořil kolem 560 000 dolarů, jejichž podstatnou část poskytl producent Walter Shenson.

Film byl úspěšný jak finančně, tak u kritiků. Byl oceněn časopisem Time jako jeden ze 100 největších filmů všech dob. Britský kritik Leslie Hallivell jej popsal jako „komickou fantazii s hudbou, abnormálně komerčně úspěšnou s režisérem zkoušejícím každý filmový gag ve scénáři“^[1] a ocenil jej plnými čtyřmi hvězdičkami. Na prestižního Oscara byl nominován ve dvou kategoriích – hudba a scénář. Co se nepovedlo v roce 1965 si film vynahradil o 37 let později – v Los Angeles dostal Cenu společnosti filmových kritiků za renovaci a znovuvydání.

Film ovlivnil špionážní filmy, televizní show The Monkees a videa pop music 60. let 20. století.