Petr Vopěnka

Petr Vopěnka (16. května 1935, Praha – 20. března 2015, Praha) byl český matematik a filozof. V matematice přispěl zejména svojí prací v oboru teorie množin. Je zakladatelem takzvané alternativní teorie množin a jeho jméno nese několik matematických vět a objektů.^[1][2] V letech 1990–1992 byl ministrem školství.

prof. RNDr. Petr Vopěnka, DrSc.
Petr Vopěnka
ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR (v rámci federace)
Ve funkci: 29. června 1990 – 2. července 1992
Předseda vlády	Petr Pithart
Předchůdce	Milan Adam
Nástupce	Petr Piťha
Narození	16. května 1935 nebo 16. března 1935 Praha Československo Československo
Úmrtí	20. března 2015 Praha Česko Česko
Národnost	česká
Choť	Helena Vopěnková
Děti	Martin Vopěnka
Alma mater	Univerzita Karlova
Zaměstnání	Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy Západočeská univerzita v Plzni
Profese	matematik, historik matematiky, pedagog, vysokoškolský učitel, filozof, politik, učitel a výzkumník
Ocenění	medaile Za zásluhy II. stupeň (1998)
Commons	Petr Vopěnka
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
známý díky: Alternativní teorie množin, Vopěnkův princip významné dílo: Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v roce 1935 v Praze. Oba jeho rodiče byli středoškolskými učiteli matematiky. Studoval na gymnáziu v Ledči nad Sázavou^[3] a poté na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde byl posledním diplomantem významného českého matematika Eduarda Čecha.^[2]

Po dokončení studia získal zaměstnání na téže fakultě, v roce 1965 byl jmenován docentem,^[3] a v roce 1967 doktorem věd.^[3]

Mezi lety 1966 a 1969 byl proděkanem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a vedoucím katedry matematické logiky. V roce 1968 schválila vědecká rada Univerzity Karlovy jeho jmenování profesorem,^[3] ale kvůli politické situaci k němu došlo až v roce 1990.^[3]

V sedmdesátých letech založil a společně se svými studenty rozvinul alternativní teorii množin (alternativní vůči klasické Cantorově teorii).^[2]

V osmdesátých letech se začal zabývat filosofickými a historickými otázkami matematiky, ve kterých nejde o běžné pojetí historie, ale spíše o ukazování vůdčích myšlenek určitého období a promýšlení jejich odkazu do doby současné.^[2] Pozornost P. Vopěnky se zaměřovala zejména na geometrii a počátky teorie množin, zvláště na odkaz B. Bolzana. Jeho filozofické dílo se věnuje filozofickým otázkám vědy, obzvláště matematiky, a je výrazně ovlivněno Husserlovou fenomenologií.^[2] V roce 1983 založil na matematicko-fyzikální fakultě veřejný filosofický seminář, na nějž zval k přednáškám myslitele, kteří v té době jinde svobodně přednášet nemohli (Z. Neubauer, R. Palouš, P. Rezek nebo S. Sousedlík), a proto byl prostřednictvím studentů-agentů sledován Státní bezpečností.^[2] V létě 1989 patřil k zakládajícím členům Kruhu nezávislé inteligence.

V roce 1990 byl jmenován prorektorem Univerzity Karlovy^[3] a v letech 1990–1992 působil jako ministr školství. V letech 1992–2000 byl vedoucím katedry matematické logiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.^[3] V roce 2000 se stal emeritním profesorem Univerzity Karlovy.

Od roku 2003 působil na Katedře filozofie Fakulty filozofické a ve Výzkumném centru Nové technologie Západočeské univerzity v Plzni, kde se věnoval překladům historicky významných matematických textů (například Eukleida nebo Al-Chvárizmího) do češtiny a filosofickému pozadí alternativní teorie množin. Pracoval na nové teorii množin a jejím dopadu na infinitesimální počet.

Jeho úzkým spolupracovníkem byl Jiří Fiala.

V roce 2006 byl natočen jeho filmový portrét Úmysl obohatit holý mechanistický svět a v roce 2010 natočila Česká televize pořad Vzkaz Petra Vopěnky.

Ocenění

• 1998 – státní vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně, uděleno prezidentem Václavem Havlem^[3]
• 2004 – cena Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.^[4]
• 2009 – čestný doktorát na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně

Dílo

• Analytická geometrie, SPN Praha, 1964.
• Úvod do axiomatické teorie množin (spoluautoři J. Blažek a B. Kussová), SPN Praha, 1972.
• The Theory of Semisets (spoluautor P. Hájek), Academia Praha, North-Holland Publ. Co. Amsterdam,1972.
• Množiny a přirozená čísla (spoluautoři J. Blažek a B. Kussová), SPN Praha, 1977.
• Mathematics in the Alternative Set Theory, Teubner Texte, Leipzig, 1979, ruský překlad Mir, 1983.
• Úvod do matematiky v alternativnej teórii množin, Alfa Bratislava ,1989.
• Rozpravy s geometrií, Panorama, 1989.
• Druhé rozpravy s geometrií, Fokus a Práh, 1991.
• Ministrem ve vládě národní oběti, KDS, 1992.
• Geometrizace reálného světa (Třetí rozpravy s geometrií), Matfyzpress Praha, 1995.
• Otevření neeuklidovských geometrických světů (Čtvrté rozpravy s geometrií), Vesmír Praha, 1995.
• Analytická geometrie druhé generace, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1998.
• Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci. Souborné vydání Rozprav s geometrií, Práh, 2000.
• Meditace o základech vědy, Práh, 2001.
• Trýznivé tajemství, Práh, 2003.
• Vyprávění o kráse novobarokní matematiky. Souborné vydání Rozprav o teorii množin, Práh, 2004.
• Horizonty nekonečna. Matematický pohled na svět, Moraviapress, 2004.
• Pojednání o jevech povstávajících na množstvích, OPS, 2008, ISBN 978-80-87269-00-8, 2. vydání 2009 ISBN 978-80-87269-02-2
• Al-Chvárizmí: Aritmetický a algebraický traktát, překlad P. Bogan, komentáře P. Vopěnka, OPS,2008.
• Eukleidés: Základy. Knihy I-XII, překlad F. Servít, komentáře P. Vopěnka, OPS a ZČU, 2007 - 2011.
• K věci: rozhovory s lidmi, kteří mají co říci (spoluautoři M. Knížák, B. Cvek, B. Šípek, V. Kokolia, K. Hvížďala, C. Höschl, Z. Lukeš, J. Šreit, R. Heřman), Karmášek, 2010.
• Calculus infinitesimalis. Pars prima. Úvod do diferenciálního počtu reálných funkcí jedné proměnné, OPS, 2010, ISBN 978-80-87269-09-1.
• Calculus infinitesimalis. Pars secunda. Integrál reálné funkce jedné proměnné, ZČU a OPS, 2011, ISBN 978-80-87269-19-0.
• Úvod do klasické teorie množin, Fragment a ZČU, 2010.
• Velká iluze matematiky XX. století a nové základy, ZČU a Koniáš, 2011.
• The Great Illusion of 20th Century Mathematics and Its New Foundations (překlad H. Moraová), ZČU Plzeň, 2012 (preprint budoucího textu).
• Podivuhodný květ českého baroka. První přednášky o teorii množin, Karolinum 1998, 1. vydání 1998, 2. vydání 2012.
• Hádání v hospodě, 27 filosofických disputací, Práh, 2013.
• Příležitostné rozpravy s matematikou, OPS, 2014.
• Nová infinitní matematika: Prolegomena, Karolinum, 2014.
• Uvedení do topologie a jejích dějin do roku 1960 (spoluautor Marie Větrovcová), ZČU a Vyšehrad, 2015, 1. vydání; Pavel Mervart, 2015, 2. vydání.
• Nová infinitní matematika: I. Velká iluze matematiky 20. století, Karolinum, 2015.
• Nová infinitní matematika: II. Nová teorie množin a polomnožin, Karolinum, 2015.
• Nová infinitní matematika: III. Reálná čísla a jejich diskretizace, Karolinum, 2015.
• Nová infinitní matematika: IV. Staronový diferenciální počet, Karolinum, 2015.