Pevnost v tahu

Pevnost v tahu nebo konečná pevnost je za daných podmínek největší možné napětí v materiálu při natahování, kterému materiál jako celek odolává, aniž by se porušil.

Dvě svěrací čelisti napínají vzorek materiálu, dokud se neroztrhne. Nejvyšší napětí, jehož bylo před roztržením dosaženo, udává jeho pevnost v tahu.

Hodnota této veličiny může být výrazně odlišná od pevnosti v tlaku. Experimentální údaje ukazují, že u hornin je pevnost v tahu 30x nižší než pevnost v tlaku.^[1]

Hodnoty pevnosti v tahu:

Materiál	Pevnost v tahu v N / mm2
Hliník	45[2]
Titan	235[3]
Hořčík	116[4]
Nikl	370[5]
Chrom	370[5]
Měď	200[5]
Ocel St52	520
Uhlíkové nanotrubice	63 000[6][7]