Pieter Verbrugghen

Pieter Verbrugghen (1615, Antverpy – po 1686, Antverpy) byl vlámský barokní sochař.

Pieter Verbrugghen I
Pieter Verbrugghen I, portrét, rytina Conrada Lauwerse podle obrazu Erasma Quellina II
Jiná jména	Pieter Verbruggen I, Peter van der Brugghen I, Pieter van der Brugghen I, Peter Verbrugghen I, Peeter Verbrugghen I
Narození	1615 Antverpy
Úmrtí	1686 (ve věku 70–71 let) Antverpy
Národnost	vlámská
Povolání	barokní sochař
Manžel(ka)	Cornelia Quellinus, Elisabeth Lemmens
Děti	sochaři Pieter Verbrugghen II, Hendrik Frans Verbrugghen
Hnutí	Cech Svatého Lukáše
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Pieter Verbrugghen I se narodil v roce 1615 v Antverpách. V roce 1625 se učil sochařskému umění u Simona de Neefa.^[1] Později pracoval u Erasma Quellina I., známého vlámského sochaře a zakladatele antverpské umělecké dynastie. V roce 1641 se oženil s jeho dcerou Cornelií Quellinus.^[2] Tímto manželstvím se stal švagrem předního antverpského sochaře Artuse Quellina staršího. V roce 1641 se stal v Antverpách mistrem Cechu Svatého Lukáše a v roce 1659 se stal v tomto cechu děkanem. Jeho první manželka zemřela v roce 1662 a v roce 1665 se oženil znovu s Elisabethou Lemmens.^[1]

Interiér kostela Sv. Pavla v Antverpách

Byl otcem sochařů Pietera Verbrugghena mladšího (1648–1691) a Hendrika Franse Verbrugghena.^[1] Jeho dcera Suzanna si vzala sochaře Peetera Meesense.^[1] Mezi jeho žáky patřili někteří z předních představitelů další generace vlámských sochařů, jako Jan Boeksent, Jan Claudius de Cock, Martin Desjardins, Bartholomeus Eggers, Jan-Lucas Faydherbe nebo Pieter Scheemaeckers.^[1]

O jeho životě psal ve své publikaci o umělcích Het Gulden Cabinet (Zlatý kabinet) vlámský básník, právník a politik z Liera Cornelis de Bie. Kniha byla vydána v roce 1662. Článek o Verbrugghenovi obsahoval rytinu s Verbrugghenovým portrétem.^[3]

Anděl držící přesýpací hodiny, detail zpovědnice v kostele sv. Pavla v Antverpách

Dílo

Pieter Verbrugghen I. tvořil v typicky vlámském barokním stylu, který se naučil při spolupráci se svým švagrem Artusem Quellinem I.^[2]

Pracoval hlavně na výzdobě antverpských katedrál a kostelů. Realizoval čelní výzdobu varhan v Katedrále Panny Marie v Antverpách podle návrhu Erasma Quellina II.^[4] Mezi lety 1658 až 1660 jeho dílna postavila dubovou zpovědnici v kostele Sv. Pavla v Antverpách.^[5] V roce 1654 pro tento kostel ve spolupráci s Artusem Quellinem starším postavil dubovou varhanní skříň a v roce 1670 spolu se svým synem Pieterem Verbrugghenem II. navrhl podobu hlavního oltáře.^[2]

Kazatelna v kostele St. Gummaruse v Lieru je další jeho známá práce.^[6] Původní design kazatelny vytvořil Erasmus Quellinus I. Po jeho smrti návrh poněkud změnil jeho syn Artus a Pieter Verbrugghen pak návrh realizoval.^[7]