Pioneer 5

Pioneer 5 byla bezpilotní sonda z roku 1960 organizace NASA z USA určená k průzkumu meziplanetárního prostoru. Celý projekt programu Pioneer připravila Jet Propulsion Laboratory (JPL) v Pasadeně u Los Angeles. Označení dle katalogu COSPAR dostala 1960-001A (dle jiných zdrojů je nosná raketa A, sonda B).

Pioneer 5
COSPAR	1960-001A
Katalogové číslo	27
Start	11. března 1960
Kosmodrom	Eastern Test Range
Nosná raketa	Thor Able 4
Typ oběžné dráhy	heliocentrická dráha
Stav objektu	na heliocentrické dráze
Zánik	Zánik
Zánik	ne
Provozovatel	USA NASA
Výrobce	TRW
Druh	sonda pro výzkum meziplanetárního prostoru
Mateřské těleso	Slunce
Program	Program Pioneer
Hmotnost	41 kg[1]
Parametry dráhy
Apoapsida	0,993 1 AU
Periapsida	0,706 1 AU
Sklon dráhy	3,35°
Doba oběhu	311,6 d
Excentricita dráhy	0,168 9
Teleskop
Průměr	0,66 m a 1,44 m
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Program

Zatímco předcházející čtyři mise tohoto programu měly za cíl Měsíc, další se zaměřily na vzdálenější cíle. Měsíci byly o něco později věnovány další programy NASA : Ranger a Surveyor, které připravily podmínky k vstupu člověka na Měsíc v rámci programu Apollo.

Pioneer 5 byl první průzkumný let do meziplanetárního prostoru mezi drahami Země a Venuše s cílem získat údaje o záření, magnetických polích, hustotě mikrometeoritů.

Start rakety se sondou

Konstrukce sondy

Obdobně jako sondy předchozí byla kuželovitého tvaru o výšce 0,74 metru, s hmotností 41 kg. Sluneční baterie byly umístěny na čtyřech panelech. Přístrojové vybavení tvořily teleskop, magnetometr, detektor mikrometeoritů, Geiger-Müllerova trubice, sada termistorů a dva vysílače s frekvencí 378,21 MHz.

Průběh letu

S pomocí rakety Thor Able 4 odstartovala sonda z rampy na kosmodromu Eastern Test Range na Floridě dne 11. března 1960. Získala rychlost 11,12 km/s. Díky udělené rotaci vyklopila sluneční baterie a následně se oddělila od nosné rakety. Nepodařilo se zapnout detektor mikrometeoritů. Po čtyřech dnech se dostala na požadovanou oběžnou dráhu ve vzdálenosti 120 – 149 milionů km od Slunce, tedy mezi drahami Země a Venuše. Perioda oběhu byla 311 dní.

Na této dráze bylo prováděno plánované měření intenzity kosmického záření a velikosti magnetických polí. Sluneční baterie zajistily dobíjení instalovaných niklo-kadmiových akumulátorů. Díky tomu vysílač ze sondy o výkonu 5 W byl schopen dodávat údaje (postupně slábnoucí a méně využitelné) až do 26. června 1960 z tehdy rekordní vzdálenosti 36 143 416 km od Země.^[2]