Pirmin

Pirmin latinsky Pirminius (cca 670^[1] – 3. listopadu 753 Hornbach, Porýní-Falc) byl franský mnich a misionář merovejské éry. Založil nebo obnovil četné kláštery v Alamannii, zejména v Alsasku, podél Horního Rýna a v oblasti Bodamského jezera. Římskokatolickou církví je uznávan jako světec.

Svatý Pirmin
biskup
Narození	670
Úmrtí	3. listopadu 753 Hornbach
Svátek	3. listopadu
Státní občanství	Toledské království
Řád	Řád svatého Benedikta
Úřady	biskup
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství, pravoslavná církev, anglikánská církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pirmin pocházel pravděpodobně z oblasti Narbonne a byl patrně vizigótského původu.^[2] Mnoho Vizigótů uprchlo do Franské říše po arabském dobytí Španělska na začátku 8. století.^[3]

Od roku 718 byl opatem kláštera Quortolodora v Antverpách, tehdejší Austrásii, kde spolu se svými žáky sloužil uvnitř brože kostela Het Steen, který byl ve 12. století zasvěcen svaté Valburze. Později byl vyzván hrabětem Rohingusem, aby zůstal v jeho vile v Thommenu, poblíž Sankt Vithu v Ardenách.

Svou činností Pirmin získal přízeň Karla Martela, franského majordoma. Byl vyslán, aby pomohl znovu vybudovat opatství Disentis na území dnešního Švýcarska. V roce 724 byl jmenován opatem v opatství Mittelzell na ostrově Reichenau, které již dříve založil.^[2] Později byl z politických důvodů vyhoštěn do Alsaska. Zemřel v roce 753 v opatství v Hornbach, kde byl také pohřben.

Misionář

Pirminova misijní činnost se odehrávala především v Alsasku a horní oblasti Rýna a Dunaje. Kromě aktivního kázání a konvertování také založil nebo reformoval mnoho klášterů, například v Amorbachu, Gengenbachu, Murbachu, Wissembourgu, Marmoutieru, Neuweileru a Reichenau. Zajistil dotace od Odila Bavorského, který financoval založení opatství Niederaltaich a Wernera I. ze Sálské dynastie, který financoval nové opatství v Hornbachu.

Nejdůležitější z Pirminových knih je Dicta Abbatis Pirminii, de Singulis Libris Canonicis Scarapsus.^[4] Kniha shromažďuje citáty církevních otců, pravděpodobně využívána misionáři^[2] či při modlitbách před klášterním jídlem. Byla sepsána mezi lety 710-724 a obsahuje nejstarší podobu současného textu apoštolského vyznání.^[5]

Uctívání

Původně byl pohřben v Hornbachu, roku 1558 došlo k translaci jeho ostatků do Špýru a roku 1576 do Innsbrucku. Jeho svátek je slaven 3. listopadu. Je patronem Porýní-Falce, Alsaska, ostrova Reichenau a města Innsbrucku. Jeho jméno nese porýnské město Pirmasens. Platí za patrona proti moru, otravám, hadům, žábám, revmatu a nemocem očí.

Bývá vyobrazen jako klerik v kasuli (například Solothurn, chrám sv. Ursuse), jako opat držící model kostela, někdy jako biskup s berlou, mitrou a v pontifikálním oděvu s pluviálem, někdy odhání hady a žáby (například na sklomalbě chrámového okna v Reichenau-Mittelzell).

Dílo

• Scarapsus, (Ursmar Engelmann: Der heilige Pirmin und sein Pastoralbüchlein, eingeleitet und ins deutsche übertragen. Sigmaringen 1976) ed. Hauswald, E. 2006, Pirmins Scarapsus - Einleitung und Edition, Archivováno 17. 2. 2007 na Wayback Machine.

Literatura

Prameny

• Vita Pirminii auctore monacho Hornbacensi, ed. O. Holder-Egger (=MGH SS XV), 17-31;
• Miracula sancti Pirminii Hornbacensia, ed. O. Holder-Egger (=MGH SS XV), 31-35;
• Vita Pirminii I u. II, ed. Ch. de Smedt in AASS nov. II/1 (1894), 33-44.

Bibliografie

• SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
• Lexikon der christlichen Ikonographie, Wolfgang Braunfels (ed.), Band 8., Herder: Basel-Freiburg-Rom-Wien 1994, 213 - 214.
• Adriaan Breukelaar: Pirminius. Heslo v: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL)
• Michael Görringer: Pirminius – Geschichte des linken Rheinufers vorzüglich der bayerischen Pfalz … besonders die Einführung, Verbreitung des Christentums. Wahrburg, Zweibrücken 1841
• Ursmar Engelmann: Pirminius: Mönch, Bischof und Missionar, Benediktinische Monatschrift 29 (1953), 452-459.
• Arnold Angenendt: Monachi peregrini; Studien zu Pirmin und den monastischen Vorstellungen des frühen Mittelalters. München 1972 ISBN 3-7705-0605-7
• Hans Ammerich: Hl. Pirminius. Sadifa Media, Kehl am Rhein 2002. ISBN 3-88786-183-3
• Richard Antoni: Leben und Taten des Bischofs Pirmin – die karolingische Vita . Mattes, Heidelberg 2005. 2. erw. Aufl. ISBN 3-930978-82-2
• Maria Calasanz Ziescheová: Poutník - https://web.archive.org/web/20140810072005/http://ikarmel.cz/kniha/Poutnik_101764.html