Pirot
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Pirot (v srbské cyrilici Пирот) je město v jihovýchodní části centrálního Srbska poblíž hranice s Bulharskem. V roce 2011 zde žilo 57 922 obyvatel. Administrativně je součástí Pirotského okruhu, jehož je i hlavním městem. Nachází se na silničním i železničním tahu z Niše do Dimitrovgradu a dále k bulharské hranici, 71 km od Niše a 311 km od Bělehradu.[1] Je rovněž znám díky kavárnám, vyhlášeným v celém Srbsku.[2]
Remove ads
Geografie
Městem protéká řeka Nišava. V blízkosti Pirotu se nachází několik pohoří, například Stara planina, Vlaška planina, Belava[3] a Suva planina. Ve středu města se nachází pevnost Momčilov Grad.
Kromě toho je se severovýchodně od města nachází i Zavojské jezero (srbsky Завојско језеро), které je atraktivním turistickým cílem, stejně jako vrchol Midžor nebo vodopád Tupavica.[3] Mezi další jezera, která se nachází v okolí Pirotu, patří např. Berovačské jezero, Krupačské jezero nebo Sukovské jezero.
Remove ads
Administrativní dělení
Město Pirot je rozděleno řekou Nišavou na dvě části: Tijabara a Pazar. Celá opština Pirot sde skldá ze 70 měst a obcí.
Název a historie
Město vzniklo pravděpodobně v místě římského sídla Tures, na cestě mezi městy Serdika a Naisos. Jeho existence byla doložena v mapách ze 4. století.[3] Název označoval strážní věž. Již v dobách antiky tudy vedla silnice Via Militaris.[1]
Během existence byzantské říše bylo vybudováno opevnění (Kvimedava). Pod tímto názvem bylo známé v době příchodu Slovanů na Balkán. Obnovu místních opevněných věží nařídil byzantský císař Justinián I. V této době byl Pirot městem opevněným, nacházela se zde křesťanská bazilika, a také lázně.
.JPG)
Město je také zmíněno v zápisech arabského cestovatele Idrísího pod názvem Atrubi.[1] Poté byla oblast v závěru 12. století na krátkou dobu dobyta Štěpánem Nemanjou. Následně se vrátila zpět byzantská moc a po ní se Pirot stal součástí bulharského carství. Za Lazara Hrebeljanoviće byl kolem roku 1380 postaven Momčilov grad. Stefan Lazarević roku 1413 jeho opevnění zesílil a rozšířil o druhý pás hradeb.
První písemná zmínka o Pirotu se současným názvem pochází z roku 1498. Nejspíše je řeckého původu a odkazuje na trhovce původem z oblasti Epiru.[4] V turečtině zněl název města Şehirköy, ten různými fonetickými úpravami poté přecházel do dalších evropských jazyků.
Do konce 15. století zde nejspíše stály již turecké lázně (hamam) a zájezdní hostinec (han). Turecký cestopisec Evlija Čelebi během svých cest po evropském Turecku zde později napočítal dvoje lázně, sedm škol a na dvě stovky malých krámků. Přes řeku Nišavu zde byl veden malý, dřevěný most s jedním obloukem. Za období turecké nadvlády byl Pirot znám také díky výrobě ručně tkaných koberců.[3] Navštívil jej také Rakušan August von Mayern, který si povšiml, že nebylo opevněno. Povšiml si, že místní jsou Srbové (Rasciani) a Turci. V roce 1664 přes Pirot cestoval britský šlechtic John Burberry, poznamenal si, že zde stály tři kostely. V 17. století se centrum města nacházelo na levém břehu řeky, žily zde asi dva tisíce obyvatel.[4]
Během rakousko-turecké války v první polovině 18. století vstoupila dne 23. července 1737 rakouská armáda do Pirotu. O dva roky později se město (spolu se značnou částí dnešního Srbska) vrátilo zpět Turkům. Staronoví páni jej vypálili, zničeny byly všechny tehdejší kostely a popelem lehlo 140 domů. Řada místních uprchla na sever. Opuštěný byl Pirot nejspíše několik desetiletí, neboť v roce 1768 je popsán jako město, které je z půlky v troskách.
Postupně byl Pirot obnovován. V roce 1836 zde došlo k dvěma povstáním; k prvnímu v červnu a k druhému v srpnu, obě byla potlačena. Město bylo i přes srbská povstání i nadále součástí Osmanské říš. V roce 1841 přes Pirot cestoval Jérôme-Adolphe Blanqui, který místní slovanské obyvatelstvo označil jako bulharské (stejně jako zbytek Nišského sandžaku).
K Srbsku byl připojen v roce 1877. Tehdy zde žilo 8 tisíc obyvatel, navštívil jej i tehdejší srbský panovník Milan Obrenović.[4] Příchod srbské armády vyvolal konflikt mezi obyvatelstvem, které se považovalo za Srby a tím, které se označovalo za Bulhary. Podle Sanstefanské smlouvy se měl Pirot stát součástí Bulharska, nicméně na základě Berlínské smlouvy byl vrácen Srbsku. Během války v roce 1885, která skončila pro Srbsko katastrofou, byl částečně obsazen bulharskou armádou. V roce 1887 byla do Pirotu zavedena také železnice, o rok později byla prodloužena dále na jihovýchod směrem do současného Bulharska.[4] Roku 1879 bylo v Pirotu založeno gymnázium, dochovala se jeho novorenesanční budova. Vyučovali zde i srbští spisovatelé (např. Stevan Sremac nebo Radoje Domanović.[2]
Během první světové války bylo město opět okupováno Bulharskem, které o ně (stejně jako o celou část jihovýchodního Srbska) dlouhodobě usilovalo (tzv. Zapadni pokrajnini). Po první světové válce byly zbořeny obě místní mešity, v rámci modernizace města byly zničeny i místní turecké lázně[zdroj?], a také hodinová věž (sahat kula). Roku 1922 byla do Pirotu zavedena elektřina.[4] Zregulováno bylo údolí řeky Nišavy.[1] Již v roce 1937[3] zde vznikla továrna na výrobu automobilových pneumatik, které se proslavila především po druhé světové válce (dnes pneumatiky Tigar[2]). Během existence socialistické Jugoslávie byly v Pirotu umístěny továrny na výrobu textilu.
Během druhé světové války město obsadila v roce 1941 německá armáda a krátce poté vojsko bulharské (historicky již potřetí). Bylo osvobozeno dne 8. září 1944 za účasti partyzánů.[4] Zhruba 2000 místních obyvatel zahynulo během války.
V roce 2017 byla dokončena stavba úseku dálnice A4, která obchází ze západní strany Pirot obchvatem.[5] Rovněž zde byla ustanovena volná hospodářská zóna, jedna ze čtrnácti, které se v zemi nachází.
Remove ads
Obyvatelstvo
Obyvatelstvo je většinově srbské národnosti a mluví timocko-lužnickým nářečím. Z 63 791 obyvatel, kteří byli na území opštiny Pirot evidováni ve sčítání lidu v roce 2002, bylo 93,8 % Srbů , 3,0 % Romů a 0,8 % Bulharů.
Památky
- Momčilov grad - hrad postavený na návrší nad řekou Nišavou za Lazara Hrebeljanoviće kolem roku 1380, Stefan Lazarević roku 1413 jeho opevnění zesílil a rozšířil o druhý pás hradeb s vodním příkopem.
- Chrám Narození Krista srbské ortodoxní cíkve, ze 30. let 19. století (zbudován nejspíše v souvislosti s liberalizací církevní politiky v Osmanské říši během reformního období). Chrám je památnkově chráněn.[6]
- Chrám sv. Petky v obci Staničenje asi 8 km severně od Pirotu, cenný jednolodní gotický chrám s dřevěnou předsíní a polokruhovou apsidou. Postaven v letech 1330–1331 a zasvěcen sv. Mikuláši, později srbské řeholnici Paraskevě, zvané Petka. Uvnitř se dochovaly čtyři pásy gotických fresek (Bohorodika, sv. Mikuláš, sv. Cyril a sv. Petka, Narození Páně)
- Klášter Poganovo - monastýr sv. Jana Bohoslovce s byzantskou kupolovou bazilikou, v obci Dimitrovgrad 12 km jižně od Pirotu, postaven v letech 1390-1395, uvnitř fresky
- Řecký vojenský hřbitov[2]
- Pomník obětem srbsko-turecké války
- Kláštery v okolí: Monastýr Sukovo (asi 18 km jižně od Pirotu) a Monastýr Temska ze 14. století
Remove ads
Kultura
Osobnosti
- Kiril Živković (Кирил Живковић, 1730–1807), srbský biskup, spisovatel a historik
- Dragutin Gostuški (1923-1998), srbský skladatel a historik
- Dobrosav Živković (* 1962), ilustrátor a karikaturista
- Zoran Đorđević, fotbalový manažer
- Svetislav Pešić, basketbalový trenér
- Nikola Đurđić, srbský fotbalista
- Vojislav Vučković (1910–1942), srbský skladatel
- Krasto Krastev, bulharský spisovatel a literární kritik
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads