Plávková ocel

Plávková ocel je souhrnné označení ocelí vyráběných v tekutém stavu při teplotě 1600–1800 °C, tj. při překročení teploty tavení oceli.

Slitiny železa a uhlíku
Alotropické modifikace železa
železo α železo β železo γ železo δ
Fáze slitiny železo–uhlík
ferit α ferit β austenit (γ) ferit δ cementit perlit ledeburit
Mikrostruktury
martenzit bainit troostit sorbit
Oceli
Podle způsobu výroby
svářkové plávkové
Nelegované až středně legované
uhlíkové pérové patinující nástrojové
Vysocelegované
korozivzdorné žáruvzdorné žárupevné
Litiny
tvárná litina šedá litina temperovaná litina bílá litina

Termínu se užívá hlavně v souvislostech zlepšování postupů výroby oceli v 19. století pro odlišení od staršího postupu výroby svářkové ocelí, oproti níž je téměř izotropní (má vlastnosti ve všech směrech téměř shodné); dosahuje vyšší pevnosti i houževnatosti. Oceli vyráběné ve 20. a 21. století jsou plávkové a rozlišení není třeba.

Vyrábí se v elektrických indukčních i obloukových pecích, v kelímcích, Bessemerově (od roku 1855) nebo Thomasově (od roku 1878) konvertoru, případně v Siemens-Martinských pecích.^[1][2][3]

V počátcích výroby byl z plávkové oceli postaven most v Podolsku roku 1848, visutý most Brooklynský v roce 1883 a příhradový konzolový železniční most přes záliv Forth o rok později a další.^[4]