Pomocný biskup

Pomocný biskup (též světící biskup, auxiliární biskup, auxiliář či latinsky auxiliarius, biskup vikář) je v pravoslaví, římskokatolické a východních katolických církvích biskup, který je přidělen k diecézi jakožto pomocník sídelního (diecézního) biskupa.

Ježíš Kristus

Vyšší klérus

Biskupové

Papež

Patriarchové

Arcibiskupové maior

Kardinálové

Primasové

Metropolitové

Arcibiskupové

Diecézní biskupové

Pomocní biskupové

Opati

Ordináři

Místní ordináři

Kněží

Nižší klérus

Generální vikáři

Děkani

Faráři

Farní vikáři

Jáhni

Jáhnové

Řeholní kněží

Řeholníci

Novicové

Seminaristé

Diecézní klérus

Řeholní klérus

Laici

Hierarchie katolické církve

Mons. Karel František Průcha, pomocný biskup pražské arcidiecéze v letech 1871–1883

Iona (Čerepanov), vikář kyjevské eparchie

Charakteristika

Kardinál Gregorio Rosa Chávez, pomocný biskup arcidiecéze San Salvador

Nejčastěji je pomocný biskup jmenován zejména v případech, kdy je diecéze příliš velká či lidnatá na to, aby všechny povinnosti zvládl jediný biskup. Dalším případem je situace, kdy stávající biskup potřebuje výpomoc z jiného důvodu (např. protože mu postavení biskupa přisuzuje další společenské a státnické povinnosti nebo protože mu jeho zdravotní stav už neumožňuje plné nasazení, ale z nějakého důvodu zůstává v úřadu). V pravoslaví bývá preferován termín biskup vikář, nebo vikární biskup. V katolické církvi se nejčastěji užívá označení pomocný biskup.

Činnost

Činnost pomocného biskupa je často vymezena pro určitou část diecéze nebo určitou škálu činností. Běžný pomocný biskup nemá právo nástupnictví, ovšem v případě, že zde není nikdo s takovým právem, mohou být pomocní biskupové zvažováni Svatým stolcem jako obzvlášť vhodní kandidáti.

Každý pomocný biskup je zároveň se jmenováním jmenován titulárním biskupem.

Biskup koadjutor

Podrobnější informace naleznete v článku Biskup koadjutor.

Zvláštním druhem pomocného biskupa je arci/biskup koadjutor (arci/biskup spolusprávce^{[p 1]}), který má automatické právo nástupnictví po sídelním biskupovi (stává se sídelním arci/biskupem automaticky poté, co ten odstoupí nebo zemře) a může mít i značně širší pravomoci než standardně ustanovený pomocný biskup.^[1]