Postimpresionismus

Postimpresionismus (též poimpresionismus, pozdní impresionismus) není jednotný umělecký proud, jedná se o různé umělecké projevy na přelomu 19. a 20. století, které se rozvíjely hlavně na území západní Evropy, převážně ve Francii. Termín postimpresionismus poprvé použil umělecký kritik Roger Fry v roce 1910 v souvislosti s výstavou moderních francouzských malířů v Londýně, která byla nazvána Manet a postimpresionisté. ^[1]  

Zrakový dojem a přesnost nebyly tak důležité jak u impresionismu, důraz byl kladen na metodu, pocity a expresivitu. Hlavními představiteli tohoto směru byli Paul Cézanne, Paul Gauguin, Vincent van Gogh, Henri de Toulouse-Lautrec, Georges Seurat či Pierre Bonnard. Mezi umělkyněmi patří přední místo Suzanne Valadonové a Emily Carrové.^[1]

Postimpresionismus je pozdní reakce na impresionismus. Umělci rozšiřují umění impresionismu ale odmítají některé jeho limity. V dílech stále používají výrazné barvy a malovaní přírody ale snaží se zakomponovat geometrické tvary a nerealistická idea.^{[chybí zdroj]}

Tento směr zahrnuje uměleckou skupinu Nabis, dále hnutí neoimpresionismu (pointilismus a divizionismus) cloisonismu, symbolismu a syntetismu.

Galerie

• 
  Paul Cézanne (1839–1906)
• 
  Odilon Redon (1840–1916)
• 
  Paul Gauguin (1848–1903)
• 
  Vincent van Gogh (1853–1890)
• 
  Georges Seurat (1859–1891)
• 
  Henri de Toulouse-Lautrec (1864–1901)
• 
  Paul Sérusier (1864–1927)
• 
  Henri Moret (1856–1913)
• 
  Hvězdná noc, Vincent van Gogh
• 
  Oslava nezávislosti, Henri Rousseau