Potápka andská

Potápka andská (Podiceps andinus) je vyhynulý druh potápky z rodu Podiceps, který se endemicky vyskytoval na vysokohorských jezerech v Kolumbii.

Potápka andská
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	potápky (Podicipediformes)
Čeleď	potápkovití (Podicipedidae)
Rod	potápka (Podiceps)
Binomické jméno
Podiceps andinus (Meyer de Schauensee, 1959)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Potápka andská měřila kolem 33 cm. Ve svatebním šatu měla potápka převážně černou hlavu s břidlicovým temenem. Nápadná ouška byla kaštanová, místy nažloutlá. Horní strana křídel byla tmavá, přední strana krku a hruď narezavělá, břicho bílé. Zobák byl černý, nohy zelenošedé, duhovky červené. Prostý šat byl podobný svatebnímu, avšak na hrdle a krku měl různé množství bílé.^[2]

Výskyt a vyhynutí

Potápka andská se vyskytovala pouze na vysokohorských jezerech severně od kolumbijské Bogoty (departmenty Boyacá a Cundinamarca). Velké množství vysokohorských jezer v oblasti začalo být od 40. let 20. století systematicky vysušováno za účelem získání půdy pro zemědělství nebo sázení stromů, typicky blahovičníků. Jezera, která vysušená nebyla, byla záhy znečištěna pesticidy a bahnem z nových zemědělských oblastí. To způsobilo kolaps místních biodiverzit a nakonec bylo i hlavní příčinou vyhynutí potápek andských.^[3]

Posledním útočištěm potápek andských bylo jezero Tota v nadmořské výšce 3015 m n. m. V 50. letech 20. století byla hladina jezera cíleně snížena na pouhý 1 metr, což spolu s eutrofizací vedlo k zániku původních olšin a rákosin podél jezerních mělkých břehů, ve kterých potápky andské hnízdily. Následkem změny environmentálních podmínek došlo i k rozšíření tzv. vodního moru (Elodea) na úkor původního rdestu (Potamogeton). Zatímco rdest rostl řídce a potápkám nepřekážel v potápění či sběru potravy, hustě rostoucí vodní mor potápkám znemožňoval efektivní krmení. Potápkám andským nepomohla ani introdukce pstruha duhového do jezera v roce 1944. Pstruzi rapidně snížili dostupnost vodních bezobratlých, jednoho z klíčových potravních zdrojů potápek. Potápky negativně poznamenali i místní lovci, pro které byly potápky andské snadnou kořistí v době hnízdění. Lovci takto doslova vystříleli i celé kolonie.^[3] Zatímco ve 40. letech 20. století byly potápky andské na jezeru Tota hojné, v roce 1968 jejich počet poklesl na asi 300 jedinců, v roce 1972 byl zaznamenán jediný pták a v roce 1977 jen 1–3 jedinci. Intenzivní průzkumy v letech 1981 a 1982 již nenašly jedinou potápku andskou. V roce 1977 byly živé potápky andské spatřeny naposledy, nicméně o záznamech potápek andských ze 70. let pocházejí určité pochybnosti a je možné, že vyhynuly již v 60. letech 20. století.^[4]