Rdest alpský

Rdest alpský neboli rdest červenavý (Potamogeton alpinus) je druh jednoděložných rostlin z čeledi rdestovité (Potamogetonaceae).

Rdest alpský
Rdest alpský (Potamogeton alpinus)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	jednoděložné (Liliopsida)
Řád	žabníkotvaré (Alismatales)
Čeleď	rdestovité (Potamogetonaceae)
Rod	rdest (Potamogeton)
Binomické jméno
Potamogeton alpinus Balb.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Jedná se vodní rostlinu s oddenkem, listy i lodyhy jsou často nachově zbarvené a při sušení dále červenají až rezavějí,^[2][3] turiony se nevytváří.^[4] Patří mezi tzv. širokolisté rdesty, je zde nápadná hetorofylie, jinak vypadají listy ponořené a jinak listy plovoucí na hladině. Lodyha je do 200 cm dlouhá, víceméně oblá. Ponořené listy jsou jednoduché, přisedlé, střídavé, čepele jsou kopinaté až podlouhle eliptické, asi 4,5–18 cm dlouhé a asi 1–2,5 cm široké. Báze čepele je klínovitá, zaokrouhlená až poloobjímavá. Plovoucí listy jsou řapíkaté, eliptické až obkopinaté, asi 4–7 cm dlouhé a 1–2,5 cm široké, na bázi často přecházejí v klínovitě se zužující řapík.^[4][3] Palisty jsou vyvinuty, tvoří okrově bílý až rezavě hnědý jazýček. Květy jsou v květenstvích, v klasech na 5–18 cm dlouhých stopkách. Okvětí není rozlišeno na kalich a korunu, skládá se ze 4 okvětních lístků, většinou nenápadných, zelenavých až hnědavých, někteří autoři je však považují za přívěsky tyčinek. Tyčinky jsou 4, srostlé s okvětím. Gyneceum je apokarpní, složené z 4 plodolistů. Semeník je svrchní. Plodem je nažka, na vrcholu s krátkým zobánkem.^[2]

Rozšíření ve světě

Rdest alpský patří k severněji rozšířeným rdestům, roste v severnější Evropě a Asii (zvláště Sibiř), v Grónsku a Severní Americe, v jižní části USA ale už chybí.^[4][5]

Rozšíření v Česku

V ČR je to v současnosti vzácný a silně ohrožený druh (kategorie C2), vyskytuje se od nížin do hor. Nejčastěji roste v rašelinných tůňkách, rybnících, horských řekách, mrtvých říčních ramenech a v potocích. V minulosti byl hojnější, ale ustoupil díky intenzivnímu chovu ryb a znečištění vod.^[3]