Program Phoenix
Program CIA během války ve Vietnamu From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Program Phoenix (vietnamsky Chiến dịch Phụng Hoàng) byl navržen a koordinován americkou CIA během války ve Vietnamu v letech 1968 až 1972. Na programu se podílela americká armáda, jihovietnamská armáda a vojenští poradci australské armády. V roce 1970 byla CIA z programu odstavena a ten přešel pod iniciativu Civil Operations and Revolutionary Development Support (CORDS), kterou společně řídily vlády Jižního Vietnamu a Spojených států amerických.[1]
Cílem programu bylo vyhledávat a potlačovat Národní frontu osvobození Jižního Vietnamu (Việt Cộng). A to prostřednictvím infiltrace, zatýkání, mučení, násilných vyslechů a atentátů.[1][2][3][4] CIA ho popsala jako „soubor programů, jejichž cílem bylo zničit politickou infrastrukturu Vietkongu“.[4] Program byl založen na myšlence, že akce severovietnamských sil vyžadovaly místní spolupráci od nebojového civilního obyvatelstva, které bylo označováno jako „infrastruktura VC“ a „politická složka“, jež údajně koordinovala povstání.[5]
Během programu Phoenix došlo k „neutralizaci“ 81 740 lidí podezřelých z členství ve Vietkongu, z nichž 26 369 bylo zabito a zbytek se vzdal nebo byl zajat. Z těchto zabitých bylo 87 % připsáno konvenčním vojenským operacím jihovietnamských a amerických sil, zatímco zbývajících 13 % bylo připsáno agentům programu Phoenix.[6]
Program byl kritizován z různých důvodů, včetně počtu zabitých civilistů, povahy programu (který kritici označili za „program civilních vražd“), používání mučení a dalších donucovacích metod a zneužívání programu pro osobní agendy. Nicméně program byl velmi úspěšný v potlačování politických a revolučních aktivit Vietkongu.[5] Zveřejnění programu vedlo k významné kritice, včetně slyšení v americkém Kongresem, a CIA byla pod tlakem k jeho ukončení. Podobný program, Plán F-6, poté pokračoval v režii vlády Jižního Vietnamu.
Remove ads
Pozadí
Po Ženevské konferenci z roku 1954 Severní Vietnam, obdobně jako Jižní Vietnam, zahájil kampaň na svou podporu v plánovaných volbách, jejichž vítěz měl vládnout znovusjednocené zemi. Severní Vietnam mobilizoval podporu mezi komunisty v Jižním Vietnamu, zatímco Jižní Vietnam s pomocí Spojených států amerických a CIA organizoval propagandistické a destabilizační kampaně (viz operace Passage to Freedom). Poté, co Američani dosadili do Jižního Vietnamu Ngô Ðình Diệma bylo zřejmé, že k slíbeným volbám nedojde. Z politicky aktivních severovietnamců, kteří v Jižním Vietnamu mobilizovali komunisty, se stali zárodky Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu (Việt Cộng).[7][8]
Po eskalaci zapojení Američanů do války ve Vietnamu se americké jednotky snažily rozbít infrastrukturu Vietkongu v Jižním Vietnamu. Odhadovali, že Vietkongu aktivně napomáhá 80 000 až 100 000 civilistů.[9] Civilisté měli za úkol verbovat bojovníky do Vietkongu, sbírat informace, pomáhat s logistikou, rozšiřovat politickou indoktrinaci a vést psychologickou válku.[8][9] Vietkongu se podařilo obsadit odlehlé venkovské oblasti Jižního Vietnamu, kde silou odstavili místní správu a nahradili ji svými komunistickými kádry.[9] Vesnice byly specificky vybírány tak, aby měly strategický význam a současně v nich existovala podpora vesničanů pro Vietkong či komunismus.[10] Pokud se místní správa odmítla podřídit, byli dotyční uneseni do Severního Vietnamu na „politickou převýchovu“, případně zabiti.[10]
Remove ads
Historie
V květnu 1967 Spojené státy americké s Jižním Vietnamem založili koordinační iniciativu Civil Operations and Revolutionary Development Support (CORDS), pod kterou spadaly všechny „pacifikační operace“. V prosinci 1967 jihovietnamská vláda schválila program Phoenix (Phụng Hoàng), navržený CIA, který měl koordinovat všechny operace zaměřené proti infrastruktuře Vietkongu.[11] V červenci 1968 nový prezident Nguyễn Văn Thiệu zahájil činnost programu Phụng Hoàng.[11] Hlavními body programu bylo založení speciálních jednotek Provincial Reconnaissance Units (PRU) složených z Američanů a Jihovietnamců a poté založení regionálních detenčních center. V těchto centrech byly vyslýchány a mučeny podezřelé osoby, přičemž jednotky PRU měly povolení zabíjet podezřelé osoby, které mohly být členy Vietkongu.[12] Pro uvězněné či zabité osoby se používal eufemismus „neutralizace“.
Detenční centra navrhl a vedl agent CIA Peer de Silva. Šlo o průkopníka vojenské strategie boje proti terorismu. Věřil, že nástroje boje mají být používány i proti civilistům, aby byli odstrašeni od napomáhání nepříteli.[12]
Podle Douglase Valentina mezi metody mučení používané ve výslechových centrech patřily: „Znásilnění, hromadné znásilnění, znásilnění pomocí úhořů, hadů nebo tvrdých předmětů a znásilnění následované vraždou; elektrické šoky způsobené připevněním drátů ke genitáliím nebo jiným citlivým částem těla, jako je jazyk; „vodní léčba“; „letadlo“, při kterém byly vězni svázány paže za zády a lano přehozeno přes hák na stropě, čímž byl vězeň zavěšen ve vzduchu, načež byl zbit; bití gumovými hadicemi a biči; a používání policejních psů k zastrašování vězně.“[13]
Mezi lety 1968 a 1972 program Phoenix oficiálně „neutralizoval“ (tj. uvěznil, přesvědčil k přeběhnutí nebo zabil) 81 740 lidí podezřelých z členství ve Vietkongu, z nichž 26 369 bylo zabito, zatímco Seymour Hersh napsal, že oficiální jihovietnamské statistiky odhadují, že bylo zabito 41 000 lidí.[14] Mezi lety 1969 a 1971 byl program poměrně úspěšný při ničení infrastruktury Vietkongu. 87 procent zabitých v rámci programu bylo připsáno konvenčním vojenským operacím jihovietnamských a amerických sil; zbytek zabili agenti programu Phoenix.[10]
Program byl oficiálně ukončen v roce 1972. Nicméně některé jeho obdoby pokračovaly až do pádu Jižního Vietnamu v roce 1975.[15]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads