Program Vostok
sovětský program kosmických letů s lidskou posádkou From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Program Vostok (rusky Восто́к; „východ“) byl sovětský vesmírný program letů jednomístných kosmických lodí Vostok po oběžné dráze Země. Byl zaměřen na ověřování letových zařízení, prověřování spojení, na lékařský výzkum při postupném prodlužovaní kosmického letu v stavu beztíže. Všech 6 lodí typu Vostok startovalo z kosmodromu Bajkonur. Program byl vytvořen pro lety jednoho kosmonauta na maximálně 10 letových dní.[1] Byl proveden i skupinový let lodí Vostok 3 a Vostok 4, a poté Vostok 5 s lodí Vostok 6. Základní konstrukce lodi Vostok byla prakticky shodná se sovětskými špionážními satelity Zenit 2, jejichž vývoj probíhal souběžně.
Remove ads
Popis lodi
Popis kosmické lodi Vostok v samostatném článku...
Kosmické lodě Vostok se skládaly z hermeticky uzavřené sférické kabiny pro kosmonauty, z přístrojové části a brzdícího zařízení. Pro bezpečný průchod atmosférou byla kabina zvenku obložena tepelnou izolací a štítem o celkové hmotnosti 837 kg. Všechny tři průzory byly zabezpečeny ohnivzdorným sklem a zvenku je ochraňoval ještě odklopný kryt. Orientaci lodě mohl kosmonaut měnit sám. Stabilizaci lodě Vostok zabezpečoval systém orientovaný podle slunečních čidel, takže orientace lodě v prostoru se po odchylce vždy upravovala vzhledem k Slunci. Součástí řídícího zařízení byl i malý glóbus, který se otáčel a vždy ukazoval tu část povrchu Země, nad kterou kosmická loď právě procházela. Obousměrný rádiový přenos zabezpečoval nepřetržité spojení se Zemí.
Kosmickou loď sledovaly pozorovací stanice rozmístěné na území Sovětského svazu a na lodích. Kosmonauta snímaly dvě televizní kamery, zepředu a zboku. Čistotu vzduchu v kabině udržovalo automatické regenerační zařízení, které udržovalo v kabině atmosféru se stejným složením a tlakem jako u pozemské atmosféry. Vydýchaný kyslík byl doplňován z externích zásobníků ve kterých byl uložen pod vysokým tlakem. Vyprodukovaný oxid uhličitý byl pohlcován pomocí chemických pohlcovačů. Regenerační systém pracoval automaticky, ale přívod kyslíku si mohl kosmonaut částečně regulovat i sám.
Elektrickou energii nezbytnou pro napájení palubních systému a zabezpečení spojení dodávaly baterie o celkové kapacitě 24 kWh. Průměrná spotřeba palubních systémů činila jen 200 wattů.
Remove ads
Kosmonauti
Každý kosmonaut měl během letu kosmickou lodí Vostok oblečený skafandr, který byl ale úplně uzavřen jen v průběhu startu a přistání. Protože se nepředpokládalo, že by kosmonaut přistával uvnitř návratové kabiny, byl po celou dobu letu usazen v katapultovacím křesle o hmotnosti 336 kg, pomocí kterého se při návratu na Zemi ve výši 7 km katapultoval a přistával na vlastním padáku. Prázdná kabina pak ve výšce 2,5 km otvírala svůj hlavní padák.
Remove ads
Lety kosmických lodí Vostok
Původně měly být do srpna 1966 uskutečněny další 4 lety, ale byly zrušeny na přímý rozkaz Nikity Chruščova z 4. února 1964 hlavnímu konstruktérovi Koroljovovi. Chruščov v obavách z možného úspěchu amerického programu Gemini nařídil lodě použít pro let tříčlenné posádky v roce 1964 a lety jednomístné zrušit. V továrně v Podlipkách tak zůstaly 4 připravené Vostoky určené k předělání na trojmístnou verzi.[2]
Pod samotným názvem Vostok se skrývala sovětská nosná raketa Vostok.
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads