Projekt 1155 Fregat

Projekt 1155 Fregat (jinak též třída Udaloj) je třída raketových torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Vyvinuty byly především jako protiponorková plavidla s dlouhým dosahem, vhodná pro doprovod sovětských hladinových uskupení.^[2] Celkem bylo postaveno 12 jednotek základního modelu a jedna modernizované verze Projekt 1155.1 Fregat II (či Udaloj II). Další dva torpédoborce nebyly po rozpadu SSSR dokončeny.

Projekt 1155 Fregat / Třída Udaloj
Admiral Vinogradov v roce 2009
Obecné informace
Uživatelé	Sovětské námořnictvo Ruské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	13
Osud	aktivní (2023)
Předchůdce	Projekt 956 / třída Sovremennyj
Technické údaje projekt 1155[1]
Výtlak	6 945 t (standardní) 7 570 t (plný)
Délka	162,8 m
Šířka	19 m
Ponor	7,7 m
Pohon	COGAG
Rychlost	30 uzlů (56 km/h)
Dosah	10 500 nám. mil (19 450 km) při 14 uzlech (26 km/h)
Posádka	220 důstojníků a námořníků
Výzbroj	2× 100mm AK-100 (2×1) 4× 30mm kanón AK-630 (4×1) 8× RPK-3 Metel (2×4) 64× Kinžal (8×8) 2× RBU-6000 (2×1) 8× 553mm torpédomet (2×4)
Letadla	2× vrtulník Ka-27
Technické údaje projekt 1155.1[1]
Výtlak	7 700 t (standardní) 8 900 t (plný)
Délka	163 m
Šířka	19 m
Ponor	7,9 m
Pohon	COGAG
Rychlost	30 uzlů (56 km/h)
Posádka	296 důstojníků a námořníků
Výzbroj	2× 130mm AK-130 (1×2) 2× Kortik (2×1) 8× P-270 Moskit (2×4) 64× Kinžal (8×8) 2× Udav-1 (2×1) 8× 553mm torpédomet (2×4)
Letadla	2× vrtulník Ka-27

Stavba

Mezi lety 1980–1991 bylo postaveno 12 jednotek této třídy, přičemž v roce 1999 do služby vstoupila třináctá jednotka Admiral Čabaněnko, postavená ve vylepšené verzi Udaloj II.^[3] Další dvě rozestavěná plavidla byla sešrotována. Admiral Čabaněnko byl původně stavěn pro pohraniční vojska KGB, převzalo jej však ruské námořnictvo.^[4]

Jednotky projektu 1155:^[5]

Jméno	Verze	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Udaloj	1155	1977	5. února 1980	31. prosince 1980	Vyřazena 16. srpna 1997.
Viceadmiral Kulakov	1155	1977	16. května 1980	10. ledna 1982	Aktivní.
Maršal Vasilevskij	1155	1979	30. prosince 1981	8. prosince 1983	Vyřazena 10. února 2007.
Admiral Spiridonov	1155	1982	28. srpna 1984	4. března 1985	Vyřazena 20. července 2001.
Admiral Tribuc	1155	1980	26. března 1983	30. prosince 1985	Aktivní.
Admiral Zacharov	1155	1981	4. listopadu 1982	18. ledna 1984	Roku 1992 těžce poškozen požárem, neopraven, vyřazena 5. července 1994.
Maršál Šapošnikov	1155	1983	27. prosince 1984	30. prosince 1985	Modernizována na projekt 1155M, aktivní.
Severomorsk (ex Simferopol, Maršál Žukov, Maršál Buďonnyj)	1155	1984	29. prosince 1985	30. prosince 1987	Aktivní.
Admiral Levčenko (ex Chabarovsk)	1155	1982	21. února 1985	30. září 1988	Plánována modernizace na projekt 1155M. Aktivní.
Admiral Vinogradov	1155	1986	4. července 1987	30. prosince 1988	Plánována modernizace na projekt 1155M. Aktivní.
Admiral Charlamov	1155	1986	29. července 1988	30. prosince 1989	Vyřazena 1. prosince 2020.
Admiral Pantělejev	1155	1988	7. února 1990	19. prosince 1991	Aktivní.
Admiral Čabaněnko	1155.1	1989	16. června 1994	28. ledna 1999	Aktivní.
Admiral Bašistij	1155.1	1991			Sešrotován 1994.
Admiral Kucherov	1155.1	1991			Sešrotován 1993.

Konstrukce

Detail torpédoborce Viceadmiral Kulakov

Admiral Čabaněnko

Projekt 1155

Konstrukce třídy Udaloj navazovala na protiponorkové fregaty třídy Krivak, jejichž základní nedostatky u nich byly napraveny. Hlavňovou výzbroj představují dva 100mm kanóny AK-100 v jednohlavňových věžích na přídi a čtyři systémy blízké obrany AK-630 s rotačním 30mm kanónem. Hlavní údernou zbraň představuje osm protiponorkových raketových torpéd komplexu RPK-3 Metel (v kódu NATO SS-N-14 Silex) umístěných ve čtyřnásobných kontejnerech. Doplňují je dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-6000 a dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety, ze kterých lze odpalovat střely komplexu RPK-2 Vjuga (v kódu NATO SS-N-15). K obraně proti vzdušným cílům slouží protiletadlové řízené střely Kinžal (v kódu NATO SA-N-9) s dosahem 12 km, umístěné v osmi osminásobných vertikálních vypouštěcích silech. Na zádi je přistávací plošina a hangár pro uskladnění dvou protiponorkových vrtulníků Kamov Ka-27.^[5]

Pohonný systém je koncepce COGAG. Jeho výkon je 60 000 hp.^[4] Pro plavbu cestovní rychlostí slouží dvě plynové turbíny M62, přičemž v bojové situaci se připojí ještě dvě plynové turbíny typu M8KF.^[3] Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost je 30 uzlů.^[4] Dosah je 10 500 nám. mil při rychlosti 14 uzlů.^[3]

Projekt 1155.1

Tato verze obsahovala některé prvky převzaté z torpédoborců třídy Sovremennyj. Původní kanony nahradil 130mm dvojkanón AK-130, systémy AK-630 nahradily dva hybridní systémy blízké obrany Kortik, kombinující 30mm kanóny a řízené střely. Místo raketových torpéd Metel torpédoborec nese osm nadzvukových protilodních střel P-270 Moskit (v kódu NATO SS-N-22 Sunburn) s dosahem 120 km. Původní systém RBU-6000 nahradily dva výkonnější komplety systémy Udav-1. Protiletadlové střely Kinžal a torpédomety zůstaly beze změny. Obvykle je nesen jeden protiponorkový vrtulník Ka-27PL a druhý pro označování cílů Ka-27RT.^[5] Nárůst výtlaku byl kompenzován zvýšením výkonu poonného systému na 65 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů.^[4]

Modernizace

Maršál Šapošnikov prodělal jako první modernizaci na standard projekt 1155M. Modernizaci provedla loděnice Dalzavod ve Vladivostoku. Plánována je i u sesterských lodí Admiral Vinogradov a Admiral Lvčenko. Životnost plavidel má být prodloužena nejméně o 10 let. Jejich kategorizace se má změnit z velkých protiponorkových lodí na víceúčelové fregaty. Součástí modernizace je instalace modernější elektroniky i výzbroje (střely Kalibr).^[6]