Projekt 956 Saryč

Projekt 956 Saryč (v kódu NATO třída Sovremennyj) je třída raketových torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Primárně byly navrženy k boji proti hladinovým lodím (zejména americkým svazům letadlových lodí) a vzdušným cílům. Ve službě se tak doplňovaly s protiponorkovými torpédoborci třídy Udaloj. Celkem bylo postaveno 21 jednotek této třídy. Jediným zahraničním uživatelem třídy je Čínská lidová republika.

Projekt 956 Saryč / třída Sovremennyj
Okrylenny (424)
Obecné informace
Uživatelé	Sovětské námořnictvo Ruské námořnictvo Námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády
Typ	torpédoborec
Lodě	21
Osud	aktivní (2023)
Předchůdce	Projekt 61 / třída Kashin
Nástupce	Projekt 1155 / třída Udaloj
Technické údaje projekt 956[1]
Výtlak	6 500 t (standardní) 7 940 t (plný)
Délka	156,5 m (max.)
Šířka	17,2 m
Ponor	5,96 m
Pohon	2× turbína, 4× kotel
Rychlost	32 uzlů (59 km/h)
Dosah	3 920 nám. mil (7 260 km) při 18 uzlech (33 km/h)
Posádka	296 důstojníků a námořníků
Výzbroj	4× 130mm kanón AK-130 (2×2) 4× 30mm kanón AK-630 (4×1) 8× Moskit (2×4) 2× Uragan (2×1, 48 střel) 2× RBU-1000 (2×1) 4× 553mm torpédomet (2×2) 2× 55mm granátomet MRG-1 (2×1)
Letadla	1× vrtulník Ka-27B

Stavba

Všechny torpédoborce projektu 956 postavila loděnice Severnaja Dverf v Leningradu. Vnušitělnyj byl sice stavěn v Nikolajevu, jeho stavba ale byla zrušena.^[2] Pro sovětské, později ruské námořnictvo bylo postaveno celkem 17 jednotek. Pro Čínskou lidovou republiku byly v letech 1999–2000 dokončeny dva rozestavěné torpédoborce (projekt 956E) v následně v letech 2002–2006 postaveny ještě dva nové projektu 956EM, který se liší absencí zadní dělové věže a rozšířeným vybavením pro provoz vrtulníků.^[3] Celkem jich bylo dokončeno 21 kusů a stavba dalších byla zrušena.

Jednotky projektu 956:^[4]

Jméno	Verze	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Status
Sovremennyj	projekt 956	1976	18. listopadu 1978	4. ledna 1981	Vyřazen 1998.[3]
Otčajannyj	projekt 956	1977	29. března 1980	30. září 1982	Vyřazen 1998.[3]
Otličnyj	projekt 956	1978	21. března 1981	29. září 1983	Vyřazen 1998.[3]
Osmotritělnyj	projekt 956	1978	23. dubna 1982	30. září 1984	Vyřazen 1998.[3]
Bezuprečnyj	projekt 956	1981	30. července 1983	16. listopadu 1985	Vyřazen 2001.[3]
Bojevoj	projekt 956	1982	4. srpna 1984	28. září 1986	Vyřazen 2010.[3]
Stojkij	projekt 956	1982	27. července 1985	30. prosince 1986	Vyřazen 1998.[3]
Okrylennyj	projekt 956	1983	31. května 1986	30. prosince 1987	Vyřazen 1998.[3]
Burnyj	projekt 956	1983	30. prosince 1986	30. září 1988	V rezervě (2018).[3]
Gremjaščij	projekt 956	1984	30. května 1987	30. prosince 1989	Vyřazen 2006.[3]
Bystryj	projekt 956	1985	28. listopadu 1987	30. září 1989	Aktivní.[3]
Rastoropnyj	projekt 956	1986	4. června 1988	30. prosince 1989	Vyřazen 2012.[3]
Bezbojazněnnyj	projekt 956	1987	18. února 1989	23. prosince 1990	V rezervě (2018).[3]
Gremjašij (ex Bezuděržnyj)	projekt 956	1987	30. září 1989	30. prosince 1991	Vyřazen 2012.[3]
Bespokojnyj	projekt 956	1987	22. února 1992	29. prosince 1993	V rezervě (2018).[3]
Nastojčivyj (ex Moskovskij komsomolec)	projekt 956	1988	1992	27. března 1993	Aktivní.[3]
Admiral Ušakov (ex Besstrašnyj)	projekt 956	1988	1992	17. dubna 1994	Aktivní.[3]
Vnušitělnyj	projekt 956	1983	–	–	Stavba zrušena 1987.[3]
Bujnyj	projekt 956	1991	–	–	Stavba zrušena 1995.[3]
Chang-čou (ex Jekatěrinburg, ex Važnyj)	projekt 956E	1988	23. května 1999[5]	25. prosince 1999[3]	Prodán ČLR, aktivní.[3]
Fu-čou (ex Alexandr Něvskij, ex Vdumčivyj)	projekt 956E	1989	16. dubna 1999[6]	25. listopadu 2000[3]	Prodán ČLR, aktivní.[3]
Tchaj-čou (ex Vnušitělnyj)	projekt 956EKM	2002	27. dubna 2004[7]	28. prosince 2005[7]	Postaven pro ČLR, aktivní.
Ning-po (ex Večnyj)	projekt 956EKM	2002	23. července 2004[7]	1. srpna 2006[7]	Postaven pro ČLR, aktivní.

Konstrukce

Příď torpédoborce Otličnyj

Pro torpédoborce této třídy byl převzat trup křižníků třídy Kresta II. Hlavňovou výzbroj tvoří dva dvouhlavňové 130mm kanóny AK-130, umístěné v dělových věžích na přídi a na zádi. Hlavní údernou výzbroj představují dva čtyřnásobné kontejnery nadzvukových protilodních střel P-270 Moskit (v kódu NATO SS-N-22 Sunburn) s dosahem 120 km. K obraně proti letadlům slouží dvě jednoduchá odpalovací zařízení řízených střel Uragan (v kódu NATO SA-11 Gadfly) s dosahem 30 kilometrů a zásobou 48 střel. K zajištění blízké obrany slouží čtyři systémy AK-630 s 30mm rotačním kanónem. K ničení ponorek slouží dva dvojité 533mm torpédomety a dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-1000 Smerč-3. Ve výzbroji byly také dva 55mm granátomety MRG-1. Na palubě se dále nachází přistávací plošina pro vrtulník Ka-27B. Jeho hlavním úkolem bylo navádění protilodních střel. Neseno mohlo být též 22 námořních min.

Pohonný systém tvoří dvě parní turbíny GTZA-674 a čtyři kotle KVN98/64 (nebo KVG-3), pohánějící dva lodní šrouby. Výkon pohonného systému je 100 000 hp. Nejvyšší rychlost je 32 uzlů.^[1] Dosah je 3920 nám. mil při rychlosti 18 uzlů.^[2]