Projekt 21630

Projekt 21630 (v kódu NATO třída Bujan) je třída dělových člunů ruského námořnictva sloužících v jeho Kaspické flotile. Díky malému ponoru mohou operovat jak v Kaspickém moři, tak na řece Volze. Celou třídu tvoří tři jednotky vstoupivší do služby v letech 2006–2012. Z dělových člunů projektu 21630 dále vychází korvety projektu 21631 (Bujan-M) s téměř dvojnásobným výtlakem.

Projekt 21630 / Třída Bujan
Astrachaň
Obecné informace
Uživatel	Ruské námořnictvo
Typ	dělový člun
Lodě	3
Osud	aktivní (2013)
Technické údaje
Výtlak	520 t (plný)
Délka	61,8 m
Šířka	10,3 m
Ponor	3 m
Pohon	2 diesely, 2 vodní trysky
Rychlost	26 uzlů
Dosah	1500 nám. mil
Posádka	48
Výzbroj	1× 100mm AK-190 2× 14,5mm kulomet (2×1) 2× AK-630 (2×1) 6× 3M-47 Gibka (1×6) 40× 122mm MS-73 Grad-M (40×1)

Stavba

Druhá postavená jednotka Volgodonsk

Celou třídu tvoří tři jednotky pojmenované Astrachaň (101), Volgodonsk (161) a Machačkala (162).^[1] Jejich stavbu v letech 2004–2012 provedla loděnice Almaz v Petrohradu.^[2]

Konstrukce

V dělové věži na přídi se nachází jeden 100mm kanón A-190. Za hlavní nástavbou jsou instalovány dva 30mm obranné systémy AK-630. Za nimi je šestinásobný protiletadlový raketový komplet krátkého dosahu 3M-47 Gibka využívající střel Igla-1M. Zcela na zádi plavidla se nachází čtyřicetinásobné vypouštěcí zařízení 122mm neřízených raket MS-73 Grad-M. Na palubě jsou též dva 14,5mm kulomety. Pohonný systém tvoří dva diesely M507D o výkonu 8000 hp a dvě vodní trysky. Nejvyšší rychlost dosahuje 26 uzlů.^[2]