Projekt 667BDR

Projekt 667BDR (v kódu NATO třída Delta III) je třída raketonosných ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Třída představuje třetí verzi rozsáhlé skupiny celkem 43 raketonosných ponorek třídy Delta, tvořící od 70. let páteř sovětských námořních strategických sil. Liší se především použitím raket nové verze R-29R. Část ponorek stále slouží v Ruském námořnictvu.

Projekt 667BDR / třída Delta III
Ponorka K-433 třídy Delta III v zátoce Providěnija na Čukotce v září 1983. Věž je poškozená po kolizi s ledovcem. Patrná je vysoká nástavba pro rakety
Obecné informace
Uživatelé	Sovětské námořnictvo Ruské námořnictvo
Typ	ponorka
Lodě	14
Osud	aktivní
Předchůdce	Projekt 667BD / třída Delta II
Nástupce	Projekt 667BDRM / třída Delta IV
Technické údaje
Výtlak	8940 t (na hladině) 10 600 t (pod hladinou)
Délka	155 m
Šířka	11,7 m
Ponor	8,7 m
Pohon	2 reaktory, 2 turbíny
Rychlost	14 uzlů (na hladině) 25 uzlů (pod hladinou)
Posádka	120
Výzbroj	4× 533mm torpédomet 2× 406mm torpédomet 16× R-29R

Stavba a uživatelé

Ponorka třídy Delta III

Vývoj ponorek projektu 667BDR byl zadán roku 1972 konstrukční kanceláři Rubin.^[1] Sovětské loděnice v Severodvinsku postavily celkem 14 ponorek této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1976–1982.

Konstrukce

Torpédovou výzbroj představují čtyři 533mm torpédomety a dva 406mm torpédomety. V rozměrné nástavbě za bojovou věží je, ve dvou řadách, umístěno 16 balistických raket R-29R (v kódu NATO SS-N-18 Stingray), odpalovaných pomocí systému D-9R.^[1] Jedná se o první sovětské balistické rakety s vícenásobnou jadernou hlavicí (MIRV). Střela nesoucí tři hlavice o síle 200 kT TNT měla dolet 6500 km. Pokud ovšem nesou jen jednu hlavici o síle 450 kT, dolet se zvětší na 8000 km. Nejvyšší počet hlavic na jedné raketě je sedm.

Pohonný systém ponorek tvoří dva tlakovodní reaktory OK-700A a dvě parní turbíny TZA-635. Nejvyšší rychlost ponorek dosahuje 14 uzlů na hladině a 25 uzlů pod hladinou.