Projekt 885

třída ruský ponorek From Wikipedia, the free encyclopedia

Projekt 885
Remove ads

Projekt 885 Jaseň (v kódu NATO třída Severodvinsk, někdy nazývána též třída Graney) je třída útočných ponorek Ruského námořnictva s jaderným pohonem. Celkem má být postaveno 10 ponorek této třídy, které ve službě nahradí ponorky Projektu 971 (v kódu NATO Akula) a Projektu 949 (v kódu NATO Oscar). Ponorky jsou konstruovány s ohledem na plnění širokého spektra misí, včetně ničení hladinových cílů, ponorek, průzkumu a zapojení do speciálních operací.[3]

Stručná fakta Jaseň, Obecné informace ...
Remove ads
Remove ads

Stavba

Thumb
Ilustrace ponorky projektu 885

Ponorky staví ruské loděnice Sevmaš v Severodvinsku. Kvůli nedostatku financí doznala stavba ponorek projektu 885 značného zpoždění – prototypová jednotka Severodvinsk byla stavěna v letech 1993–2014, tedy plných 21 let. Počínaje druhou jednotkou jsou tak stavěny modernizované ponorky projektu 885M Jaseň-M.[3]

Jednotky Projektu 885 Jaseň a 885M Jaseň-M:[4]

Další informace Jméno, Založení kýlu ...
Remove ads

Konstrukce

Thumb
Stavba ponorky Severodvinsk

Ponorky jsou částečně jednopláštové a částečně dvouplášťové koncepce (záď počínaje oddílem s vertikálními sily). Trup je zhotoven z nízkomagnetické oceli. Můstek se nachází pod velitelskou věží. Její součástí je i záchranný modul pro celou posádku. Severodvinsk představuje první ruskou ponorku se sférickým sonarem v přídi. To si vynutilo posunutí torpédometů dozadu na úroveň kořenu velitelské věže. Sonarový komplex Irtyš-Amfora tvoří sférický sonar přídi a další sonary na bocích trupu.[10]

Ponorka je vybavena dvěma 533mm a šesti 650mm torpédomety, sloužícími k vypouštění torpéd a námořních min. Výzbroj zahrnuje například 533mm raketová torpéda VA-111 Škval, 533mm torpéda SAET-60M, nebo 650mm protiponorkové střely RPK-7 Veter (v kódu NATO SS-N-16 Stallion). Ponorka nese osm čtyřnásobných vertikálních vypouštěcích sil pro střely s plochou dráhou letu P-900 Alfa (v kódu NATO SS-N-27) s dosahem až 800 km, protilodní střely P-800 Oniks s dosahem až 300 km, nebo protizemní střely S-10 Granat (v kódu NATO: SS-N-21 Sampson). Střely mohou nést jadernou hlavici.[3] Další možností jsou řízené střely rodiny 3K14 Kalibr.[10] Perm je jíž schopen nést i hypersonické střely 3M22 Zirkon.[11][12]

Pohonný systém tvoří jeden reaktor o výkonu cca 200 MW a dvě turbíny. Lodní šroub je jeden. Nejvyšší rychlost dosahuje 20 uzlů na hladině a 35 uzlů pod hladinou.[3]

Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads