První bitva o Atlantik

První bitva o Atlantik se odehrála během první světové války a trvala prakticky po celou dobu světové války. Německé císařství se v ní, prostřednictvím ponorek, pokusilo oslabit námořní převahu Dohody a zamezit zásobování Britských ostrovů.

První bitva o Atlantik
konflikt: První světová válka
Německá ponorka U 9, vůdčí loď své třídy: 22. září 1914 se jí povedlo potopit tři britské pancéřové křižníky
Trvání	6. srpen 1914 – listopad 1918
Místo	Vody kolem Britských ostrovů: Západní přístupy, Lamanšský průliv a Severní moře
Souřadnice	0° s. š., 25° z. d.
Výsledek	Vítězství Dohody
Strany
Spojené království Velké Británie a Irska Francie Spojené státy americké a další… Německá říše Německá říše
Velitelé
Hugo von Pohl Hermann Bauer
Ztráty
přes 4000 lodí, 8 milionů BRT 178 ponorek cca 5000 mužů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zpočátku byla ponorková kampaň namířena proti britské Grand Fleet, ale později se zaměřila i na obchodní loďstvo. Nejprve v mezích křižníkové války podle Haagských úmluv z let 1899 a 1907 (zejména Haag X, 1907) a Londýnské deklarace z roku 1909 (kterou ale nikdo ze signatářů neratifikoval^[1]) a později (poprvé v únoru 1915) formou neomezené ponorkové války.^[2][3] To vyústilo v ničivou kampaň, ve které Británie ztratila téměř polovinu svého obchodního loďstva. Na obranu před německými ponorkami státy Dohody zavedly konvojový systém (1917), blokádu Doverské úžiny, minové přehrady a provedly několik námořních a leteckých útoků na základny ponorek na pobřeží Severního moře.

Po vstupu USA do války v roce 1917 se do protiponorkových operací zapojilo i americké námořnictvo. Konec první bitvy o Atlantik přineslo až zhroucení západní fronty, obsazení významných ponorkových základen (Ostende, Zeebrugge a Bruggy byly obsazeny v říjnu 1918^[4]) a nakonec podepsání příměří.