Psychedelikum

Psychedelika jsou psychoaktivní látky patřící do skupiny halucinogenů.^[1] Jejich základním rysem jsou výrazné změny vnímání, nálad a vědomí.^[1] Mnoho z nich je málo toxických a nevyvolává závislost.^[1][2] Mezi nejznámější psychedelika patří tzv. klasická psychedelika, což jsou agonisté serotoninového receptoru 2A (5-HT_2AR).^[3] Mezi ně patří LSD, mescalin či psilocybin.^[3]

LSD papírek

Historie výzkumu

Moderní historie psychedelik souvisí s rokem 1938, kdy Albert Hofmann syntetizoval LSD; v roce 1943 jej poprvé sám na sobě vyzkoušel.^[4] Poté se v 50. letech výzkum psychedelik postupně rozjel. V roce 1965 existovalo více než 1000 publikovaných klinických studií popisujících slibné terapeutické účinky na více než 40 000 lidských subjektů.^[5] LSD, psilocybin a sporadicky i ketamin vykazovaly terapeutické účinky na pacienty s úzkostí, obsedantně-kompulzivní poruchou, depresí, závislostí i sexuálními dysfunkcemi.^[5]

Během 60. a 70. let začala být LSD a podobná psychedelika častěji spojována s kontrakulturními hnutími, byly popularizovány jako zneužívané drogy a média vyvolávala dojem, že jsou velmi nebezpečná.^[5] To v roce 1971 vyvrcholilo přidáním LSD a dalších psychedelik do úmluvy OSN jménem Convention on Psychotropic Substances^{[pozn. 1][6]}, čímž došlo ke zpřísnění pravidel souvisejících s výrobou, manipulací a užíváním psychedelik; spolu s tím byly omezeny i vědecké výzkumy účinků těchto látek na lidi, bylo těžší sehnat granty na takové výzkumy a zájem o ně upadal.^[5][3]

Od 90. let 20. stol. opět vzrostl zájem o výzkum účinků psychedelik na člověka v souvislosti s vývojem sofistikovaných technologií k mapování mozku.^[5]

Výzkum účinků psychedelik na člověka pokračuje i v moderní době.^{[7][8][9][10]}

Příklady psychedelik

Mezi nejznámější psychedelika patří LSD, psilocybin, psilocin, meskalin, DMT (dimethyltryptamin; je jednou z hlavních složek Ayahuascy) a další.

Poznámky

1. K červnu 2020 na této úmluvě participuje 184 států z celkových 193 států v OSN.