Pyrrhovo vítězství

Pyrrhovo vítězství je slovní spojení, které vyjadřuje formální vítězství či úspěch, které ve skutečnosti ve svých důsledcích žádným vítězstvím či úspěchem není.^[1] Původně vzešlo z vojenství, ale stalo se používaným rčením v oblastech, v nichž se soutěží či se nějak hodnotí úspěch. Označuje především vítězství, které je příliš těsné a příliš draze zaplacené. Též označuje vítězství, při kterém je dosažený cíl buďto bezcenný, nebo přinesl vítězi namísto zisku hlavně ztráty.^[2]

Pyrrhos, král Epeiru

Poslední vzdor a závěrečný útok z pevnosti Szigetvár (obraz od Johanna Petera Kraffta, 1825)

Původ rčení a jeho pojmenování odkazuje na Pyrrha, krále z Epeiru, starověkého válečníka a jednoho z nepřátel Římské republiky. Fráze naráží na jeho poznámku, kterou po bitvě u Auscula (279 př. n. l.) odbyl své důstojníky, když mu blahopřáli k vítězství: „Ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni“.^[3] Šlo o realistické zhodnocení celé situace – nepřítele sice přinutil k ústupu a způsobil mu těžké ztráty, ale jeho vojsko nezničil úplně a jeho vlastní elitní jednotky a důstojnický sbor vyšly z bitvy značně oslabeny.^[4] Vzhledem k tomu, že Římané měli větší možnosti doplnit své řady, se Pyrrhova pozice de facto zhoršila.^[5]

Příklady

Tato část článku potřebuje úpravy.

---

Válka

Tento seznam obsahuje příklady bitev, které skončily Pyrrhovým vítězstvím. Není zamýšlen jako úplný, ale slouží k ilustraci tohoto pojmu.

• Bitva u Ascula (279 př. n. l.)^[6] – Pyrrhos z Épeiru a jeho italští spojenci proti Římské republice: Římané utrpěli dvakrát větší ztráty, ale mohli snadno doplnit své řady. Pyrrhos naopak přišel o většinu svých velitelů a značnou část vojska, s nímž přitáhl do Itálie, a nakonec se musel stáhnout na Sicílii.
• Bitva u Avarajru (451)^[7][8] – Arménský velitel Vartan Mamikonjan a křesťanští povstalci proti Sásánovské říši: Peršané sice zvítězili a přinutili Armény k ústupu, ale jejich ztráty byly tak vysoké, že bitva nakonec strategicky vyústila ve vítězství Arménů. To vedlo k Nvarsacké smlouvě (484 n. l.), která Arménům zajistila autonomii a náboženskou svobodu.
• Obléhání Szigetváru (1566)^[9][10] – Osmansko-habsburské války: Osmané po 33 dnech obléhání pevnost dobyli, ale utrpěli obrovské ztráty a během obléhání zemřel i sultán Sulejman. Zpoždění útoku na Vídeň nakonec zastavilo osmanskou expanzi v Evropě.
• Obléhání Ostende (1601–1604)^[11][12][13] – Osmdesátiletá válka: Ve válce mezi Španělskem a nizozemskými povstalci Španělé tři roky obléhali Ostende, zatímco Nizozemci rozšiřovali své území jinde. Město nakonec padlo, ale obrovské náklady a ztráty Španělsko oslabily natolik, že v roce 1607 přistoupilo na Dvanáctileté příměří, čímž se fakticky uznala nezávislost Spojených provincií nizozemských.
• Bitva u Gangwany (1741) – Ráthórští jezdci z Džódhpuru (1 000 mužů) bojovali proti spojeným armádám Mughalské říše a Džajpuru (100 000 vojáků s dělostřelectvem). Džajpur sice zvítězil, ale ztratil 12 000 mužů a tisíce dalších byly zraněny.
• Bitva u Bunker Hillu (1775) – Americká válka za nezávislost: Britové po třech útocích obsadili bostonský poloostrov, ale utrpěli mnohem vyšší ztráty než Američané, včetně mnoha důstojníků. To je donutilo k opatrnější taktice, což pomohlo americkým povstalcům. Politicky bitva posílila podporu nezávislosti.
• Bitva u Guilford Court House (1781) – Americká válka za nezávislost: Britové porazili Američany, ale jejich velké ztráty oslabily jejich tažení na jihu.
• Bitva u Chancellorsville (1863) – Americká občanská válka: Generál Robert E. Lee porazil početně silnější Unii, ale ztratil 20 % své armády, včetně generála Stonewalla Jacksona, což oslabilo Konfederaci. O dva měsíce později Lee utrpěl porážku u Gettysburgu
• Bitva u ostrovů Santa Cruz (1942) – Druhá světová válka: Japonci v námořní bitvě dosáhli taktického vítězství, ale přišli o 100 letadel a mnoho zkušených pilotů, což strategicky posílilo Spojence.
• Bitva u Čchangdžinu (1950) – Korejská válka: Čínská armáda obklíčila menší jednotky OSN, ale utrpěla obrovské ztráty. OSN sice muselo ustoupit, ale Číňané nebyli schopni pokračovat v ofenzivě.
• Druhá bitva o Quảng Trị (1972) – Válka ve Vietnamu: Jižní Vietnam znovu dobyl Quảng Trị, ale za cenu vysokých ztrát. Následná Pařížská dohoda (1973) vedla k oslabení Jižního Vietnamu, který v roce 1975 padl pod komunistickou nadvládu.
• Bitva o Vukovar (1991) – Chorvatská válka za nezávislost: Po 87 dnech obléhání jugoslávská armáda město dobyla, ale utrpěla těžké ztráty a vyčerpala své síly. Bitva se stala zlomovým bodem války a přispěla k nezávislosti Chorvatska.

Politika, sport a právo

Termín „Pyrrhovo vítězství“ se používá i v podnikání, politice a sportu k označení úspěchu, který vítěze natolik oslabí, že mu nakonec spíše uškodí. Ve sportu to může znamenat například vítězství, při němž se zraní klíčový hráč, nebo výhru, která zkomplikuje výběr v draftu.^[14][15]

Teolog Reinhold Niebuhr varoval před nebezpečím zneužití moci při prosazování spravedlnosti:

„Morální rozum se musí naučit, jak si udělat z donucení spojence, aniž by riskoval Pyrrhovo vítězství, v němž by tento spojenec triumf zneužil a negoval.“

Soudce Hugo Black ve svém nesouhlasném stanovisku k případu Beauharnais v. Illinois (1952) odkázal na Pyrrha:

„Pokud menšiny považují tento verdikt za své vítězství, měly by zvážit význam staré poznámky: 'Ještě jedno takové vítězství a jsem ztracen.'“