Bitva o Vukovar

Bitva o Vukovar bylo 87denní obléhání Vukovaru ve východním Chorvatsku Jugoslávskou lidovou armádou (JNA), které probíhalo mezi srpnem a listopadem 1991.^[4] Bitva se stala se jednou z největších bitev války v Jugoslávii, chorvatští nacionalisté ji někdy přirovnávají k domácí obdobě Bitvy u Stalingradu.

Bitva o Vukovar
konflikt: Chorvatská válka za nezávislost
Vukovarská vodárenská věž byla v boji těžce poškozena.
Trvání	25. srpna – 18. listopadu 1991 (2 měsíce, 3 týdny a 3 dny)
Místo	Vukovar, Chorvatsko
Souřadnice	45°22′27″ s. š., 18°57′45″ v. d.
Výsledek	Jugoslávské pyrrhovo vítězství[1][2] Odchod Chorvatů a dalších nesrbských civilistů z Vukovaru Vukovar začleněn do SAO Východní Slavonie, Baranja a Západní Srem
Strany
Jugoslávie SAO Východní Slavonie, Baranja a Západní Srem Chorvatsko
Velitelé
Aleksandar Spirkovski (do září 1991) Života Panić (od září 1991) Mile Mrkšić Veselin Šljivančanin Mladen Bratić (†) Andrija Biorčević Goran Hadžić Željko Ražnatović Vojislav Šešelj Blago Zadro (†) Mile Dedaković Branko Borković Marko Babić Anton Tus
Síla
36 000 vojáků 1 800 vojáků
Ztráty
1 103 zabitých, 2 500 zraněných 110 tanků a obrněných vozidel a 3 zničená letadla 879 zabito, 770 zraněno
1 131 zabitých civilistů, 550 nezvěstných civilistů[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Před bitvou

Před chorvatskou válkou za nezávislost byl Vukovar barokním prosperujícím měste, kde žila smíšená komunita Chorvatů, Srbů a dalších etnických skupin. Podle sčítání lidu z roku 1991 (provedeného ještě federálními orgány) měl Vukovar 84 189 obyvatel, z čehož bylo 47 procent Chorvatů, 32 procent Srbů a zbylých 20 % se hlásilo k jiným národnostem.

Když se Jugoslávie začala rozpadat, srbský prezident Slobodan Milošević a chorvatský prezident Franjo Tuđman začali prosazovat nacionalistickou politiku. V roce 1990 bylo zahájeno ozbrojené povstání milic chorvatských Srbů podporovanými srbskou vládou a polovojenskými skupinami, které se zmocnily kontroly nad oblastmi Chorvatska obývanými Srby. JNA začala zasahovat ve prospěch povstání a konflikt vypukl ve východní chorvatské oblasti Slavonie v květnu 1991.

Boje

V srpnu 1991 zahájila JNA rozsáhlý útok proti chorvatským územím ve východní Slavonii, včetně Vukovaru. JNA těžila z vybavenosti federální armády, do bojů nasadila až 36 000 vojáků a členů srbských polovojenských jednotek vybavených těžkými zbraněmi a dělostřelectvem, mezi nimi byly zvlášť významné Srbské dobrovolnické gardy Željka Ražnatoviće, zvaného Arkan. Za chorvatskou stranu Vukovar bránilo asi 1800 lehce vyzbrojených vojáků Chorvatské národní gardy (ZNG) a civilních dobrovolníků.^[5][6][7]

Většina Srbů v době bojů Vukovar opustila a začala noční můra pro zdejší zůstavší obyvatele. Během bitvy byly na město vypáleny granáty a rakety s četností až 12 000 denně.^[8] V té době to byla nejdivočejší a nejdelší bitva v Evropě od roku 1945 a Vukovar byl prvním velkým evropským městem, které bylo od druhé světové války zcela zničeno.^[9][10] Celkově během bitvy zemřelo asi 3000 lidí.

Následky

Poté, co Vukovar 18. listopadu 1991 padl, byl z velké části etnicky vyčištěn od nesrbského obyvatelstva – bylo vyhnáno nejméně 20 000 obyvatel^[11] a oblast se stala součástí samovyhlášeného protostátu známého jako Republika Srbská Krajina. O několik dní později spáchaly srbské síly masakr na farmě Ovčara, kterému padlo za oběť cca 260 lidí z různých národnostních skupin.

Pro Jugoslávskou lidovou armádu (JNA) to ale bylo vítězství velmi těžce vybojované, protože bitva ji vyčerpala a stala se zlomovým bodem v chorvatské válce za nezávislost. O několik týdnů později bylo vyhlášeno příměří.

Vukovar zůstal v srbských rukou až do roku 1998, kdy byl podepsáním Erdutské dohody pokojně reintegrován do Chorvatska. Od té doby byl přestavěn, ale má méně než polovinu své předválečné populace a mnoho budov je stále poznamenaných bitvou. Jeho dvě hlavní etnické komunity zůstávají hluboce rozděleny a město nezískalo zpět svou dřívější prosperitu.

Několik srbských vojenských a politických představitelů, včetně Miloševiće, bylo později obviněno a v některých případech uvězněno za válečné zločiny spáchané během bitvy a po ní.