Pánípat

Pánípat je historické město v indickém státě Harijána (též psáno Hariana či Haryana). Leží 90 km severně od Dillí a 169 km jižně od města Čandígarhu. Tři hlavní bitvy, které se odehrály v blízkosti města v letech 1526, 1556 a 1761, byly zlomovými body v indické historii. Město je v Indii známé jako město tkalců a město textilu. Je také známé jako „cast-off capital“ ("město zahazování"), neboť je také „globálním centrem pro recyklaci textilu“.^[1]

Pánípat
Poloha
Souřadnice	29°23′24″ s. š., 76°58′12″ v. d.
Nadmořská výška	219 m n. m.
Časové pásmo	UTC+05:30
Stát	Indie Indie
provincie	Haryana
Pánípat
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	64 km²
Počet obyvatel	295 970 (2011)
Hustota zalidnění	4 624,5 obyv./km²
Správa
Status	město
Oficiální web	panipat.gov.in
Telefonní předvolba	+91 180
PSČ	132103
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Region Pánípat byl vyňat z někdejšího regionu Karnal dne 1. listopadu 1989. Dne 24. července 1991 byl s tímto regionem znovu sloučen. Dne 1. ledna 1992 se stal samostatným regionem. Podle legendy byl Pánípat jedním z pěti měst založených bratry Pánduovci, kteří jsou hlavními postavami eposu Mahábhárata. Historický název města dle této legendy byl ''Pándavaprastha'' (पाण्डवप्रस्थ = sanskrtsky: "Sídlo Pánduovců"). Pánípat byl dějištěm tří velkých bitev indické historie.

První bitva proběhla 21. dubna 1526 mezi Ibrahimem Lódí, afghánským sultánem v Dillí, a turko-mongolským válečníkem Báburem, který později založil Mughalskou říši a stal se jejím prvním císařem a ovládal severní oblast Indie. Báburova armáda porazila Ibrahimovu mnohem silnější armádu, podle historiků měl k dispozici více než jeden "lakh" (sto tisíc) vojáků a ukončil tak afghánskou vládu v Dillí. Tato první bitva o Pánípat tak ukončila vládu dynastie Lódí a znamenala začátek vlády Mughalů v Indii.

Druhá bitva proběhla 5. listopadu 1556 mezi silami Akbara Velikého, třetího mughalského císaře a Hémčandrou Vikramáditjou, posledním hinduistickým vladařem Dillí.^[2][3] Hémačandra porazil Akbarovu armádu a prohlásil se za nezávislého vládce po korunovaci konané 7. října 1556 v Dillí. Měl silnou armádu a zpočátku jeho síly vyhrávaly, ale během této bitvy byl zasažen šípem do oka a upadl do bezvědomí. Když ho jeho vojáci neviděli sedět na jeho slonovi, zděsili se a rozutekli se. Hémačandru v bezvědomí odnesli do Akbarova tábora, kde mu Bairam Chán sťal hlavu.^[4] Jeho hlava byla poslána do Kábulu, aby tam byla pověšena a jeho bezhlavé tělo bylo vystaveno v Dillí. Na místě jeho mučednické smrti stojí nyní v Pánípatu svatyně.

Třetí bitva se odehrála 14. ledna 1761 mezi Maráthskou říší a afghánskými a balúčskými útočníky. Maráthskou armádu vedl Sadášivráo Bháú a Afghánce Ahmad Šáh Durrání. Třetí bitva u Pánípatu se označuje jako bitva s největším počtem obětí zabitých během jednoho dne. Výsledkem bitvy bylo posílení Britské východoindické společnosti, a zavedení britských pravidel v severní Indii, protože většina severních a severozápadních indických knížecích států byla neustálými válkami oslabena.^[5]

Památník Hémačandrův Samádhisthal

Zraněného Hémačandru zajal Šáh Kulí Chán ve druhé bitvě u Pánípatu a odnesl jej do tábora Mughalů.^[6] Podle Badajúního^[4] Bairam Chán požádal Akbara, aby Hémačandru sťal, aby mohl získat titul ghází (arabsky: غازى), titul používaný také několika osmanskými sultány). Akbar odpověděl: „Už je mrtvý, kdyby měl sílu bojovat, zabil bych ho.“ Po Akbarově odmítnutí bylo Hémačandrovi upřeno pohřbení podle mughalské tradice a tělo bylo bez okolků sťato Bairam Chánem. Hémačandrova hlava byla poslána do Kábulu, kde byla zavěšena před Dillískou bránou (Dillí Darwáza), zatímco jeho tělo bylo pověšeno na šibenici před pevností Purána kilá (Stará pevnost) v Dillí, aby děsilo jeho příznivce, kterými byli hlavně jeho poddaní, jak muslimové, tak hinduisté.^[7]

Hrob Ibráhíma Lódiho

Jeden z umírajících, Faríd Chán Šér Šáh, litoval že mu nebylo dopřáno splnit svou povinnost a postavit hrob padlému panovníkovi Ibráhímu Lódimu. Mnohem později, v roce 1866, Britové při stavbě silnice Grand Trunk Road přemístili jeho hrob a na hrobku umístili nápis zdůrazňujícím smrt Ibráhíma Lódího v bitvě o Pánípat.^[8][9][10]

Kabulí Bágh

Zahradu Kábulí Bágh spolu s mešitou vybudoval Bábur po první bitvě u Pánípatu na památku svého vítězství nad Ibráhímem Lódím. O několik let později, když Humayun porazil Šáha Suriho poblíž Pánípatu, postavil zděnou budovu, nazval ji „Chabutra“ Fateh Mubarak, nesla nápis 934 Hidžra (1557 n. l.). Tyto budovy a zahrada stále existují v zahradě Kabulí Bágh, pojmenované po Báburově manželce – Mussammat Kábulí.

Kálá amb

Podle tradice bylo místo ležící 8 km od Pánípatu a 42 km od Karnalu, kde Sadášivráo Bháú během třetí bitvy o Pánípat (1761) velel svým maráthským vojákům, označeno černým mangovým stromem (Kálá amb), který se nedochoval. Pojmenován byl pravděpodobně podle tmavé barvy listů. Na místě byl postaven památník obklopený železným plotem. O památník pečuje společnost, které předsedá guvernér Harijány.

Pánípatský syndrom

Pojem „Pánípatský syndrom“ vstoupil do vojenského slovníku jako označení nedostatečného strategického myšlení, malé připravenosti a nerozhodného postupu indických vůdců, což umožnilo invazní armádě vstoupit poměrně snadno na jejich území. Dokládá to fakt, že ve třech bitvách, které zde proběhly, byly bránící se armády pokaždé rozhodně poraženy. Pojem "„Pánípatský syndrom" razil Džasdžít Singh, indický důstojník, spisovatel, vojenský stratég a komodor indického letectva.^{[11][12][13][14]}