Quido Mánes

Quido Mánes (17. července 1828 Praha-Staré Město^[1] – 5. srpna 1880 Praha-Nové Město^[2]) byl český malíř, kreslíř a ilustrátor doby romantismu a realismu.

Quido Mánes
Quido Mánes
Narození	17. července 1828 Praha-Staré Město Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	5. srpna 1880 (ve věku 52 let) Praha-Nové Město Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	malíř, ilustrátor a karikaturista
Rodiče	Antonín Mánes
Příbuzní	Josef Mánes a Amalie Mánesová (sourozenci) Václav Mánes (strýc)
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako syn malíře Antonína Mánesa a jeho ženy Magdalény, a jako nejmladší ze tří dětí, starší a slavnější byl bratr Josef Mánes, nejstarší sestra Amalie Mánesová. Díky otci a strýci směl již od deseti let studoval na pražské Akademii, u Františka Tkadlíka a Christiana Rubena. V letech 1870–1871 podnikl pozdní studijní cestu k tehdy módnímu švýcarskému malíři B. Vautierovi do Düsseldorfu.^[3] Pět let trávil léto u rodiny Kotzových z Dobrše a u Wallisů v Kolešovicích. Rodinu Antonína Veitha navštěvoval v Liběchově, a vymaloval skupinovou podobiznu Veithových dětí.

Tvorba

Maloval nejdříve historické a bitevní scény, později také studoval lidové typy pro galerii slovanských krojů. Jeho hlavním oborem se však stala romantická a později naturalistická malba žánrových scén s postavami z městského i vesnického života, ovlivněné mnichovským malířem Carlem Spitzwegem. Quido Mánes v nich zachycuje množství drobných detailů a osvědčuje malířskou zručnost, cit pro barvu a znázornění světla, včetně drobných barevných reflexů.^[4] Krajina na pozadí výjevů je podána precizní a jemnou malbou s důrazem na barevnost vegetace, která dokonale vystihuje kontrasty světel a stínů v denní nebo noční scéně.^[5] Pitoreskní figurky dokázal malovat se smyslem pro humor (Spící ponocný, Zvědavý posel, Starý mládenec, Zlatník, Čtenář), věnoval se také karikaturám (Svatolukášská kniha cechu pražských malířů). Ilustroval několik knížek. Nejúspěšnější z nich byly Babička Boženy Němcové (1858), Cervantesův Don Quijote (1869) a Goethův Herrmann a Dorotka. Po smrti svého bratra Josefa žil v Praze se sestrou Amálií jako svobodný starý mládenec, trpěl srdeční chorobou.^[6]

Dílo

• Čínský císař Kien-long skládá chvalozpěv na čaj (1858), NG; mistrovské dílo druhého rokoka; zářivá barva je rozvedena do jemných přechodů a světlo do široké stupnice odrazů
• Pouť u sv. Prokopa v Prokopském údolí (1861)
• Nuselská pouť Fidlovačka (1861)
• Zlatník (1861)
• Starožitník (1861) - lze najít ve stálé expozici galerie v Liberci
• Spící ponocný (1862)
• Starý mládenec (1863), NG
• Křesťanské cvičení na Domažlicku (1869)
• Návštěva babičky a dědečka (1871)
• Selské děvče před zrcadlem (1872), NG
• Děvčátko s krůtami (1874)
• Student
• Labužník
• Zvědavý posel
• Krkonošská bouda (1848-1851)

Zastoupení ve sbírkách

• Národní galerie Praha
• Muzeu hlavního města Prahy
• Národní muzeum, Praha

Galerie

• 
  Děvče (kol.1860)
• 
  Starý mládenec (1863)
• 
  Klenotník (1861)
• 
  Ulovená laň
• 
  Portrét dámy (kolem r. 1865)
• 
  Zvědavý posel (1857)
• 
  Při měsíčku
• 
  Podobizna plavovlasého chlapce
• 
  Podobizna chlapce v kožešinové čepici
• 
  Kobyla s hříbětem