Antonín Mánes

Antonín Mánes (3. listopadu 1784, Praha^[1] – 23. července 1843, Praha^[2]) byl český malíř a kreslíř, zakladatel české krajinářské školy 19. století.

Antonín Mánes
Portrét od Antonína Machka (1816–1820)
Narození	3. listopadu 1784 Praha České království České království
Úmrtí	23. července 1843 (ve věku 58 let) Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Malostranský hřbitov
Povolání	malíř, učitel a kreslíř
Děti	Josef Mánes Quido Mánes Amalie Mánesová
Příbuzní	Václav Mánes (bratr)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

Narodil se jako starší syn mlynářského tovaryše Františka Mánesa, který neměl na studium svého syna dostatek prostředků. Kromě bratra Václava měl ještě mladší sestru Annu ^[3].

Kreslení se zprvu věnoval amatérsky, krátce si přivydělával v pražské porcelánce na Smíchově jako dekorativní malíř. Ve věku 20 let vstoupil do nově založené krajinářské školy pražské Akademie, kde prošel přípravkou Josefa Berglera, a v roce 1806 jej začal vyučovat Karel Postl. Dlouhodobý pobyt v ateliéru tohoto krajináře klasicistního stylu jej nejvíce ovlivnil, především tematickým zaměřením a stylem (jasné dělení krajiny do tří plánů na popředí, prostředí a pozadí, stafáž: strom, zřícenina, hory).

Ve 20. letech pořádal soukromé kursy kreslení pro žáky ze šlechtických kruhů, které pak často provázel na jejich venkovská sídla.^[4] Po smrti Karla Postla se uvažovalo o Mánesově jmenování na jeho místo, ale přednost dostal František Waldherr, teprve po jeho smrti v roce 1835 byl na další školní roky profesorem krajinomalby na Akademii jmenován Mánes.

Od Postlem inspirované klasicistní „ideální krajiny“, kterou reprezentuje jeho olejomalba Krajina se zříceninou Gaia Maria z roku 1824, nebo Údolí u sv. Ivana Mánes přešel pod vlivem pražské výstavy Caspara Davida Friedricha a Johanna Ch. C. Dahla^[5] k romantismu, změkčenému lyrickým přednesem a výraznými realistickými prvky. Realistický tón v jeho tvorbě podnítila láska k pozorování přírody a přes ni vztah k holandskému malířství 17. století. Ve druhé polovině 20. let převažují romantické pohledy s hrady a zříceninami s dramatickými atmosférickými jevy, doplněné postavami poutníků.^[6]

Namaloval obrazy Pohled na Pražský hrad z východní strany, 1821; Krajina s oráčem, kolem 1825; Hrad Okoř, 1827; Krajina s Křivoklátem a Kokořínem v bouři, 1834; Skála mezi Bráníkem a Podolím, 1834; Kokořín v bouři, 1839). Svou pozdní orientací položil základy české realistické krajinomalby, více osvobozené od akademického rukopisu. Z tvorby tohoto období jsou ceněné zejména studie a kresby. Jeho přínosem byla i živá barevnost a po nizozemském vzoru i snaha po vystižení atmosféry, kterou hledal při cestování po české krajině i se svými dětmi. Vedle žáků, vyučených na Akademii, měl velký vliv především na dílo svých vlastních dětí, synů Josefa, Quida a dcery Amálie.

Rodina

Dne 17. května 1815 se oženil s pražskou měšťanskou dcerou Magdalénou Schwidnerovou (1794–1851). Svědky na jejich svatbě byli malíř Antonín Machek, který Antonína Mánesa v té době (1816–1820) portrétoval, a miniaturista Jindřich Schödl.^[7] Manželé Mánesovi bydleli na Starém Městě v Řásnovce v domě čp. 799/I, roku 1829 se přestěhovali do Nostické jízdárny na Malé Straně, kde Antonín dostal služební byt od Akademie.^[8]

Další obrazy

• Alej (1822–1823)
• Horská krajina s vodopádem, kravami a výletníky (1820–1825), soukromá sbírka ^[9]
• Krajina se zříceninou Gaia Maria (1824), NG
• Pohled na Bubeneč (kolem 1825)
• Zámek Obříství barona Kollera (1826), NM
• Krajina s Belvederem (1826)
• Krajina se zříceninou chrámu v opatství Kelso (1827–1828), NG
• Horská krajina s chalupami a pasáčkem koz (1828), soukromá sbírka ^[10]
• Skalnatá krajina s pasáčkem dobytka, 20. léta, soukromá sbírka ČR^[11]
• Dolní dvůr ve Vrchlabí (1832), NG
• Klášter ve Vrchlabí (1832), protějšek předchozího obrazu, NG
• Krajina s Křivoklátem a Kokořínem v bouři (1834), NG
• Měsíční noci
• Krajina s antickými stavbami (do 1835)
• Venkovská chalupa z okolí Hainšpachu (do 1835)
• Hřbitov v měsíčním světle (do 1835)
• Hrob starořeckého malíře Mikóna v Aténách, podle Salomona Gessnera (do 1835)
• Lesní krajina s vodopádem (do 1835)
• Krajina mezi Braníkem a Podolím podle skutečnosti (do 1835)
• Údolí Vltavy v Braníku proti Zlíchovu a městu, podle skutečnosti (do 1835)^[12]
  • ... a další

Zastoupení ve sbírkách

Jeho díla jsou zastoupena ve veřejných i soukromých sbírkách:

• Národní galerie Praha
• Národní muzeum Praha
• Muzeum hlavního města Prahy
• Galerie výtvarných umění Liberec
• Galerie výtvarných umění Ostrava
• Kancelář prezidenta republiky - Správa Pražského hradu
• Moravská galerie v Brně
• Státní hrad a zámek Český Krumlov
• Patrik Šimon^[13]

Galerie

• 
  Pohled na Pražský hrad od východu
• 
  Hrad Okoř (1834)
• 
  Krajina s dřevěným stavením (cca 1840)