Quintus Servilius Caepio
římský státník From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Quintus Servilius Caepio byl římským státníkem a vojevůdcem, konzulem v roce 106 př. n. l. a prokonzulem Předalpské Galie v roce 105 př. n. l. Byl otcem Quinta Servilia mladšího a dědečkem Servilie, matky Decima Iunia Bruta Albina.
Remove ads
Konzulát a bitva u Arausia
Během svého konzulátu v roce 106 př. n. l. prosadil s pomocí slavného řečníka Lucia Licinia Crassa kontroverzní zákon, jímž měli být porotci znovu vybíráni ze senátorů místo z příslušníků jezdeckého stavu.[9][10][11][12] Zdá se však, že tento zákon byl zrušen zákonem Gaia Servilia Glaucii v letech 104 nebo 101 př. n. l.
Po uplynutí konzulátu byl přidělen do Galie, kde dobyl město Tolosu, dnešní Toulouse. Zde nalezl asi 50 tisíc zlatých a 10 tisíc stříbrných ingotů, které Skordiskové při galské invazi na Balkán v roce 279 př. n. l. podle legendy ukradli z chrámu v Delfách.[13] Poklad z Tolosy byl vypraven na cestu zpět do Říma, ale podařilo se dopravit pouze stříbro, zlato bylo ukradeno skupinou lupičů, o nichž se říkalo, že si je najal sám Caepio.[13] Zlato z Tolosy nebylo nikdy nalezeno.
Během migrace kmene Kimbrů na jih byla Caepionovi v roce 105 př. n. l. přidělena armáda, aby tyto migrující kmeny porazil. Tímto úkolem byl však současně pověřen i druhý konzul Gnaeus Mallius Maximus, který byl jen homo novus.[14] Caepio s ním a jeho armádou proto odmítl spolupracovat.[14] Dokonce odmítl vybudovat s Maximem společný vojenský tábor, což ve svém důsledku posléze vyústilo v katastrofální porážku římských vojsk v bitvě u Arausia a ve smrt 60 až 80 tisíc římských legionářů.[15]
Remove ads
Vyhnanství
Po svém návratu do Říma byl Caepio rozhodnutím lidového shromáždění zbaven prokonzulského impéria. [16] Zákon, který navrhl tribun lidu Lucius Cassius Longinus, zbavoval jakoukoliv osobu křesla v senátu, pokud jí senát zrušil impérium. Na základě tohoto zákona byl Caepio svého křesla v senátu zbaven.[16] Poté byl souzen za krádež zlata z Tolosy, ale díky vlivu mnoha senátorů v soudní porotě byl osvobozen.[16]
Následně byl obžalován pro “ztrátu své armády” dvěma tribuny lidu, Gaiem Norbanem a Luciem Appuleiem Saturninem. Přestože ho hájil řečník Lucius Licinius Crassus, soud uznal Caepiona vinným[17] a udělil mu nejvyšší přípustný trest: byl zbaven římského občanství, do vzdálenosti osmi set mil[pozn 1] od Říma měl kdokoliv zákaz mu poskytnout přístřeší nebo jídlo[pozn 2], byla mu uložena pokuta ve výši 15 000 talentů[pozn 3] zlata a zakázáno vidět nebo mluvit se svými přáteli nebo rodinou dokud neodejde do vyhnanství. Obrovská pokuta – která výrazně překročila částku v římské státní pokladně – nebyla nikdy zaplacena.
O jeho konci existují dvě verze: podle jedné zemřel Caepio ve vězení a jeho tělo potlučené katem bylo vystaveno na Gemónských schodech, nicméně podle obvykle přijímanější verze opustil Řím a zbytek svého života strávil v exilu v maloasijské Smyrně.[17]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads