RGM-6 Regulus

americká námořní střela s plochou dráhou letu From Wikipedia, the free encyclopedia

RGM-6 Regulus
Remove ads

RGM-6 Regulus (SSM-N-8) byla americká podzvuková střela s plochou dráhou letu vyvinutá společností Vought. Byla to první strategická řízená střela s jadernou hlavicí ve výzbroji amerického námořnictva.[1] Ve službě byla v letech 1955-1964.[2] Nahradila ji výkonnější nadzvuková střela RGM-15 Regulus II. Letounové střely řady Regulus I/II byly později zcela nahrazeny balistickými raketami UGM-27 Polaris.

Stručná fakta Typ, Místo původu ...
Remove ads

Vývoj

Thumb
První námořní test střely Regulus proběhl na palubě letadlové lodě USS Princeton

Americké námořnictvo pracovalo od roku 1946 na získání řízené střely typu země-země. Původně plánovalo využít letounovou střelu JB-2, což byla kopie německé V-1, ta však nakonec sloužila jen k získání potřebných zkušeností. Kontrakt na vývoj zcela nové řízené střely SSM-8 (později SSM-N-8) získala roku 1946 americká společnost Vought.[1]

Střela vybavená proudovým motorem Allison J33 měla unést hlavici o hmotnosti 3000 liber (jadernou hlavici) rychlostí 0,85 M na vzdálenost 500 námořních mil. Svou koncepcí a výkony byla střela Regulus velmi podobná armádní střele MGM-1 Matador. Ministerstvo obrany dokonce chtělo, aby námořnictvo přerušilo vývoj Regulusů a převzalo typ Matador, to si však svůj vývoj uhájilo.[2]

První zkušební let střely XSSM-N-8 proběhl v březnu 1951, první vypuštění z hladinové lodě USS Princeton (CV-37) třídy Essex[3] proběhlo v listopadu 1952 a v červenci 1953 proběhl také první start z ponorky třídy Gato USS Tunny (SS-282). V té době byla střela přejmenována na Regulus I, aby se odlišila od výkonnější RGM-15 Regulus II.[1] Do služby byla střela přijata roku 1955. Jejím prvním nosičem v operační službě se stal těžký křižník USS Los Angeles (CA-135). Sériová výroba střel Regulus probíhala do ledna 1959. Vyrobeno jich bylo celkem 514 kusů.[2]

Americké námořnictvo pro nesení střel Regulus upravilo 10 letadlových lodí, čtyři těžké křižníky a pět ponorek. Prvními americkými ponorkovými nosiči jaderných zbraní se staly dvě přestavěné konvenční ponorky (Tunny a Barbero).[2] Jako nosiče střel Regulus byly od počátku postaveny dvě ponorky třídy Grayback a konečně ponorka s jaderným pohonem USS Halibut (SSGN-587). Střely Regulus byly ze služby vyřazeny v srpnu 1964. Ponorky s nimi do té doby vykonaly celkem 41 hlídkových plaveb.[2]

Střela Regulus měla řadu nedostatků. Mimo jiné se ponorka kvůli jejímu vypuštění musela vynořit, navádění bylo zranitelné rušením a podzvukovou rychlostí letící střela byla poměrně zranitelná.[1]

Remove ads

Konstrukce

Thumb
Střela Regulus vypuštěná těžkým křižníkem USS Toledo (CA-133)

Regulus byl malý konvenčně řešený letounek. Postrádal pilotní kabinu a vodorovné ocasní plochy. Startoval pomocí dvou odhazovatelných raketových motorů (boosterů) Aerojet General, přičemž za letu jej poháněl proudový motor Allison J33. Pro střelu byly určeny dvě jaderné hlavice: štěpná W-5 o síle 40-50 kt a termojaderná W-27 o síle 2 Mt. Navádění bylo rádio-povelové.[1]

Remove ads

Verze

  • XSSM-N-8 – vývojová verze vybavená podvozkem.[1]
  • SSM-N-8 (RGM-6A) – Cvičná verze vybavená podvozkem.[1]
  • SSM-N-8a (RGM-6B) – Modernizovaná verze, příď upravena kvůli instalaci nových jaderných hlavic (W-5 / W-27).[1]
  • KDU-1 (BQM-6C) – Cvičný cílový dron vzniklý přestavbou vyřazených střel.[1]

Nosiče

Thumb
USS Halibut (SSGN-587)
  • Třída Grayback - ponorka (4× Regulus)
    • USS Grayback (SSG-574)
    • USS Growler (SSG-577)
  • Třída Baltimore - těžký křižník (3× Regulus)
    • USS Helena (CA-75)
    • USS Macon (CA-132)
    • USS Toledo (CA-133)
    • USS Los Angeles (CA-135)
  • 10 letadlových lodí[1]
Remove ads

Hlavní technické údaje (RGM-6B)[1]

Thumb
Vypuštění střely Regulus z ponorky USS Tunny
  • Rozpětí: 6,4 m
  • Délka: 10,1 m (včetně boosteru)
  • Průměr trupu: 1,4 m
  • Hmotnost: 4670 kg
  • Hmotnost boosteru: 790 kg
  • Pohonná jednotka: 1× proudový motor Allison J33
    • Tah pohonné jednotky: 20 kN
  • Booster: 2× Aerojet General
    • Tah boosteru: 2× 146 kN
  • Nejvyšší rychlost: 543 uzlů
  • Dosah: 520 námořních mil
  • Cestovní rychlost: 0,85 M
  • Max. rychlost: 960 km/h (1,1 M, konečná sestupná fáze)
  • Dosah: 925 km
Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads