Rádín Sálih

Rádín Sálih Šaríf Bustáman (holandským přepisem Saleh Sjarif Boestaman, arabsky: رادين صالح شريف بوستامن, ; 1811,Narození- Semarang – 23. dubna 1880, Bogor, Nizozemská východní Indie), běžně přepisován jako Raden Saleh, byl malíř arabsko-javánského původu, který bývá označován za prvního moderního indonéského umělce. Byl zřejmě prvním Asiatem, kdo plně ovládal techniku klasické evropské olejomalby. Jeho dílo lze přiřadit k romantismu.

Raden Saleh
Narození	1811, 1814 nebo 1807 Semarang
Úmrtí	23. dubna 1880 Bogor
Povolání	kurátor sbírky, malíř, kreslíř, akvarelista a litograf
Národnost	Arab Indonesians
Témata	malířství
Významná díla	Posthumous portrait of Herman Willem Daendels (1762-1818). Gouverneur-generaal (1808-10) Portrait of Johannes Graaf van den Bosch (1780-1844), Gouverneur-generaal (1830-33) Portrait of Jean Chrétien Baud (1789-1859), Gouverneur-generaal ad interim (1833-35)
Manžel(ka)	ms R. Saleh
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel z bohaté a poměrně vlivné rodiny potomků jihorabských přistěhovalců z Hadramautu, která patřila na Jávě k nižší úřednické šlechtě – odtud i jeho titul rádín (raden), jenž se stal součástí jeho jména. Malovat začal v Bogoru pod vedením belgického malíře Antoine Augusta Josepha Payena.^[1] Ten rozpoznal jeho talent a přesvědčil nizozemskou koloniální správu, aby ho poslala studovat do Evropy. Tam Saleh přijel roku 1829 a začal studovat u malíře Cornelia Krusemana. Kruseman ho přivedl k portrétu a Saleh se posléze stal vyhledávaným portrétistou na evropských dvorech. V roce 1836 se stal svobodným zednářem, jako první domorodý Indonésan v historii. V letech 1839–1844 působil na dvoře Arnošta I. Sasko-Kobursko-Gothajského, který se stal jeho mecenášem. Jeho další učitel, Andreas Schelfhout, ho přivedl ke krajinářství. Navštívil několik evropských měst i Alžír. V Haagu mu umožnil krotitel lvů studovat jeho lva a z toho vznikl obraz, který umělci následně přinesl slávu. Do Nizozemské východní Indie se vrátil v roce 1852. Pro koloniální vládu spravoval sbírku umění, maloval portréty jávské aristokracie a soukromě se nadále věnoval krajinomalbě.

V roce 1857 vytvořil jeden ze svých nejslavnějších obrazů, s historickou tematikou. Nese název Zatčení Pangerana Diponegora. Zobrazuje lstivé zajetí vůdce jávských rebelů koloniální správou. Diponegoro byl pozván k mírovým jednáním a místo toho zatčen. Saleh obrazem reagoval patrně na obraz nizozemského malíře Nicolaase Pienemana, který asi viděl v Evropě. Zatímco Pieneman vůdce rebelů zobrazil jako rezignovaného, Saleh spíše jako pobouřeného. Historici umění si také povšimli, že Nizozemci jsou na obraze s nápadně velkými hlavami, čímž chtěl Saleh nejspíše naznačit jejich nestvůrnost. Javánci mají na obraze proporce přirozené. Obraz je považována za známku začínajícího nacionalismu v tehdejší Nizozemské východní Indii, byť byl paradoxně darován nizozemskému králi Vilému III. Zajímavostí též je, že v roce 1978 Nizozemci obraz vrátili Indonésii v rámci dohody o navrácení uměleckých předmětů svévolně z Indonésie odvezených koloniální správou, ačkoli jako dar obraz neměl této dohodě podléhat.

V roce 1867 se Sálih oženil s mladou šlechtičnou a vzal ji na cestu po Evropě, navštívili Nizozemsko, Francii, Německo a Itálii.

Galerie

• 
  Zatčení Pangerana Diponegora (1857)
• 
  Lev útočící na koně (1840)
• 
  Lov (1846)
• 
  Záplavy na Jávě (1865–1875)
• 
  Lov na lva (1841)