Rakousko-turecká válka (1663–1664)

Čtvrtá rakousko-turecká válka, někdy označovaná také první turecká válka^[1], bylo vojenské střetnutí mezi habsburským soustátím a Osmanskou říší vedená v letech 1663 až 1664.

Čtvrtá rakousko-turecká válka
konflikt: Osmansko-habsburské války
Vyobrazení bitvy u Mogersdorfu (Sv. Gotthardu) v sále zámku v Lysé nad Labem (detail)
Trvání	17. duben 1663 – 10. srpen 1664
Místo	Uhersko
Výsledek	Vasvárský mír
Strany
Osmanská říše Osmanská říše Krymský chanát Krymský chanát Moldávie Valašsko Sedmihradsko uherští přeběhlíci Svatá říše římská Svatá říše římská Habsburské Rakousko Sasko Braniborsko-Prusko Bavorsko Piemont-Savojsko Rýnský spolek: Bádensko Švábsko Francie Habsburské Uhersko Chorvatsko
Velitelé
Köprülüzade Fazıl Ahmed Paša Michael Apafi Eustratie Dabija Mikuláš Zrinský Raimund Montecuccoli Wolfgang Julius z Hohenlohe Leopold Vilém Bádenský hrabě de Coligny Waldeck-Eisenberg
Síla
100 000 82 700
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Válku Habsburkům vyhlásil turecký sultán Mehmed IV. v dubnu roku 1663. Jeho vojska překročila Dunaj a nedaleko Štúrova porazila narychlo svolanou zemskou hotovost. Poté se vydala k pevnosti Nové Zámky, kterou oblehla. Pevnost padla po více než měsíčním obléhání v září 1663.

Během podzimu 1663 osmanská armáda dobyla také pevnosti Novohrad, Nitra, Levice a Hlohovec, které administrativně zařadila do nového Novozámeckého ejáletu, ve formě sandžaků. Tento největší rozsah ejáletu však vytrval jen necelý rok, protože při habsburské protiofenzivě v létě roku 1664 byly opětovně dobyty Nitra i Levice. Následně se územní rozsah ejáletu neměnil až do porážky Turků v bitvě u Vídně roku 1683.

Obranu zemských hranic u Břeclavi a Hodonína měl na starosti vrchní velitel moravské zemské obrany generál Jean-Louis Raduit de Souches, který se asi s 6000 muži rozložil v polovině září 1663 u řeky Moravy v Břeclavi. Velitelem valašské obrany hranic v Karpatech byl jmenován plukovník císařské armády Jiří Valerián Podstatský z Prusinovic.

Po pádu Nových Zámků podnikli Tataři z Krymského chanátu společně s Turky v rozpětí pěti týdnů tři ničivé vpády na Moravu, při kterých byly odvlečeny do otroctví tisíce lidí, především mladých mužů a dívek.^[2] Při prvním vpádu 3. září 1663 vyplenila turecko-tatarská vojska jihozápadní Moravu až k Brnu a ubránila se jen některá opevněná města jako Břeclav, Hodonín, Strážnice, Veselí a Uherský Brod.^[3] Při druhém útoku na Moravu 19. září se podařilo u Uherského Brodu a Uherského Hradiště nájezdníky odrazit a způsobit jim ztráty.^[4] Při třetím vpádu zahynulo 6. října dvě stě Valachů při obraně Hrozenkovského průsmyku proti mnohonásobné přesile osmanských Turků a jejich krymskotatarských spojenců, kteří následně vpadli na jižní Valašsko a zpustošili území až po Uherský Brod.^[3]

Podle kronikáře Mayera bylo při nájezdech v roce 1663 jen na Uherskobrodsku, Uherskohradištsku a Strážničku zničeno a spáleno 49 vesnic a městeček.^[5] Podle lánového rejstříku bylo např. v obci Pitín zabito či odvlečeno 30 lidí, všechna stavení ve vesnici vypálena a ukradeno bylo 15 koní, 143 krav a 530 ovcí.^[6] Evangelický farář Štefan Pilárik, který byl v roce 1663 zajat a odvlečen do otroctví, popsal jako očitý svědek osud žen v tatarském táboře, které během nájezdu na Moravu a do habsburské části Uher zajali Tataři: „Čoskoro sa začalo ohavné neslýchané prznenie a znásilňovanie žien a panien. ... Použili aj také násilie, že niektoré vyzerali ráno tak, ako keby ich trýznili a najstrašnejšie mučili. Niektoré mali tvár celkom rozmliaždenú a rozdrásanú, ba niektoré boli nájdené celkom mŕtve. Nešetrili a nenechali na pokoji ani tie, čo mali rodiť.“^[7]

Francouzský král Ludvík XIV. poslal na pomoc císaři 6000 francouzských a německých vojáků z tzv. Rýnského spolku. Vojenskou pomoc proti Turkům poskytly v rámci Svaté říše římské i protestantské země Sasko a Braniborsko. Roku 1664 generál de Souches v čele moravských, českých a saských vojsk vpadl do Uher, kde dobyl Nitru a Levici a porazil Turky u Nových Zámků, přičemž bylo osvobozeno několik set zajatých Moravanů.

K rozhodujícímu střetnutí konfliktu došlo 1. srpna 1664 v bitvě u Mogersdorfu či Szentgotthárdu, kde Turci utrpěli těžkou porážku a museli se stáhnout. Císařské jízdě v bitvě velel německo-český šlechtic Jan Špork. Přestože měl Leopold I. strategickou výhodu, kvůli nedostatku financí na vydržování armády podepsal 10. srpna téhož roku s Osmany pro něj nevýhodný mír ve Vasváru, ve kterém uznal tureckou kontrolu nad Novými Zámky a Sedmihradskem.

Následkem podepsání nevýhodného míru vypuklo roku 1664 v Uhersku Wesselényiho spiknutí.

Literatura

• RYCHLÍK, Jan; PENČEV, Vladimir. Od minulosti k dnešku. Dějiny českých zemí. Praha: Vyšehrad, 2013. ISBN 978-80-7429-387-0. s. 237–238

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu rakousko-turecká válka na Wikimedia Commons