Riccardo Moizo

Generál Riccardo Moizo (27. srpna 1877 Saliceto^[1] – 26. února 1962 Řím^[1]) byl italský vojenský velitel, jenž zastával i funkci vysokého komisaře Lublaňské provincie.

Riccardo Moizo
Vysoký komisař Lublaňské provincie
Ve funkci: 12. srpna 1943 – 9. září 1943
Předchůdce	Giuseppe Lombrassa
Nástupce	faktický zánik funkce
Generál – velitel karabiníků
Ve funkci: 30. listopadu 1935 – 27. srpna 1940
Předchůdce	Enrico Asinari di San Marzano
Nástupce	Remo Gambelli
Vojenská služba
Hodnost	generale di corpo d'armata
Narození	27. srpna 1877 Saliceto, Itálie
Úmrtí	26. února 1962 (ve věku 84 let) Řím, Itálie
Profese	politik a voják
Ocenění	Rytíř Vojenského řádu Savojska (1914) Pamětní medaile vojenských operací ve Východní Africe silver medal to award long periods of command in the Italian military Kříž za vojenské zásluhy Commemorative Medal for the Italo-Turkish War 1911-1912 … více na Wikidatech
Commons	Riccardo Moizo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se v Salicetu v provincii Cuneo. Absolvoval vojenské školy: v říjnu 1894 vojenskou akademii, v červenci 1897 dělostřeleckou školu a v roce 1908 válečnou školu. Následovala kariéra v armádě. V letech 1911 až 1912 se zúčastnil turecko-italské války.^[1] V tomto válečném konfliktu byla poprvé užita letadla a byl to právě kapitán Moizo, který 22. října 1911 uskutečnil první bojový let, když přeletěl osmanské pozice na bojišti.^[2] V konfliktu byl opakovaně vyznamenán. Poté bojoval také v první světové válce a byl opět vyznamenán. Od října 1917 do dubna 1918 byl náčelníkem kanceláře letecké služby na generálním štábu, v období od března do října 1923 byl generálem – velitelem letectva, v roce 1932 převzal velení pěchotní divize Legnano v Miláně, od listopadu 1935 do srpna 1940 byl generálem – velitelem karabiníků.^[1][3] V lednu 1937 byl povýšen do hodnosti sborového generála (generale di corpo d'armata). V listopadu 1938 ho italské ministerstvo války navrhlo jako kandidáta do Senátu. Schválen byl v březnu 1939 s platností od 5. dubna 1939, přísahu složil 17. dubna 1940. Poté zastával různé funkce v orgánech Senátu. S účinností od 12. srpna 1943 převzal funkci vysokého komisaře Lublaňské provincie.^[3] V září 1943 byla provincie v důsledku italské kapitulace obsazena oddíly říšskoněmecké branné moci, čímž došlo k faktickému zániku funkce vysokého komisaře.^[4]

Po druhé světové válce byl generál Moizo postaven před soud, který v červnu 1947 rozhodl o kasaci (zbavení hodnosti). Zemřel v Římě v únoru 1962.^[1]