Rod (mytologie)

Rod je východoslovanský bůh osudu nebo méně významné nižší božstvo (démon). Jeho význam je předmětem hypotéz. V písemných pramenech se objevuje vždy společně s rožanicemi, v pozdních etnografických pramenech se vyskytuje jen zřídka.^[1]

Rod
Rod a rožanice od Andreje Šiškina
Synonyma	Sud
Význam	bůh osudu nebo nejvyšší bůh
Partnerka	Rožanice
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prameny

Nejstarší zmínka o něm pochází z církevního traktátu Slovo nekogejo christoljubca z 11. či 12. století. Prameny uvádí, že se lidé k Rodu a rožanicím modlili, přinášeli jim med, sýr, chléb, kaši a obilí jako oběti.^[2] Jejich svátek připadal na svátek Bohorodičky, tedy 26. prosince.^[3] Slovo sv. Grigorija Bogoslova^{[pozn. 1]} uvádí dobovou hypotézu, že kult Roda a rožanic převzali Slované od Chaldejců, Egypťanů, Řeků a Římanů a také spojuje Roda s Artemidem (!) a rožanic s Artemidou.^[4] Jeden z rukopisů, pocházející z přelomu 12. a 13. století, také uvádí „...je Bůh, ne Rod.“^[5] Prameny dále uvádí, že Rod tvoří lidi tím, že hází na zem hroudy hlíny a z nich se rodí děti.^[6] Tento mýtus se podobá řecké báji o Deukaliónovi a Pyrrze, ale na rozdíl od něj probíhá stvoření člověka házením hlíny neustále.

Význam

Démon

Vyobrazení Roda v chrámu stoupenců Lva Sylenka (chrám ukrajinské RUNVíry)

Nejčastěji je chápán jako démon, bytost nižšího řádu. Izmail Srezněvskij, Jevgenij Aničkov a Lubor Niederle jej pokládali za domácího ducha s mocí nad osudem mužů, rožanice ztotožňovali s řeckými moirami^[7], římskými parkami nebo severskými nornami.^[4] Podle Niederleho Rod představuje duše předků ochraňující rodinu.^[8] Podle Alexandra Veselovského byl Rod nahrazen domovojem.^[8] Podle Zdeňka Váni byl démonem plodnosti, snad související s falickým kultem, jehož uctívání se rozmohlo v 11. a 12. století, tedy v době, kdy proti němu nejvíce brojí církevní prameny, který sesílal duše na zem, aby se mohli zrodit lidé.^[9] Jako důkaz démonického charakteru Roda poukazovali na zmínku ve Slovu Daniela Zatočnika, že jím strašili rodiče děti. Proti tomuto výkladu stojí názor, že po christianizaci došlo k jeho degradaci z božstva v nižší bytost.^[7]

Nejvyšší bůh

Boris Rybakov jej považoval za nejstarší a nejvyšší slovanské božstvo, zastíněné až v době vzniku knížecí vlády Perunem. Dle jeho názoru byl stvořitelem, bohem zrození a lidského osudu a ochráncem úrody. Podle Vjačeslava Ivanova byl Rod božskou personifikací rodu.^[1] Za významné božstvo jej považoval také Aleksander Gieysztor.^[9] Tato teorie je podpořena tím, že je vždy, na rozdíl od rožanic i jiných duchů, zmiňován v jednotném čísle.^[7] Etymologicky jsou mu přisuzována slova jako rodina, rod, zrod, příroda a národ. Pakliže by měl na starosti vše, co bylo stvořeno, jednalo by se o velice významného boha.

Poznámky

1. ruský překlad Besed Řehořových doplněný o komentáře.