Roman Ingarden

Roman Ingarden (5. února 1893 Krakov – 14. června 1970 Krakov) byl polský fenomenologicky orientovaný filosof, estetik a literární teoretik, žák německého filozofa Edmunda Husserla.

Roman Ingarden
Roman Ingarden (1937)
Rodné jméno	Roman Witold Ingarden
Narození	5. února 1893 Krakov
Úmrtí	14. června 1970 (ve věku 77 let) Krakov
Místo pohřbení	Rakowický hřbitov (50°4′32″ s. š., 19°57′14″ v. d.)
Povolání	filozof, spisovatel, vysokoškolský učitel a estetik
Alma mater	Univerzita v Göttingenu Lvovská univerzita Freiburská univerzita
Témata	filozofie, George Berkeley, fenomenologie, ontologie a estetika
Ocenění	Herderova cena (1968) Řád znovuzrozeného Polska
Děti	Roman Stanisław Ingarden[1] Janusz Ingarden[1]
Příbuzní	Krzysztof Ingarden (vnuk) Marta Ingarden (snacha)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Ingarden studoval matematiku a filosofii ve Lvově u Kazimierze Twardovského a od roku 1912 u Edmunda Husserla v Göttingenu, později ve Freiburgu, kde roku 1918 promoval. V Polsku učil na gymnáziích a roku 1924 se ve Lvově habilitoval. V letech 1925 – 1944 přednášel na univerzitě ve Lvově (od roku 1933 jako profesor), po válce v letech 1945 – 1950 na Jagellonské univerzitě v Krakově. Roku 1949 byl zcela nesmyslně obviněn z „idealismu“ a z univerzity musel odejít. Přednášel a pracoval v soukromí a teprve v letech 1956 – 1963 se mohl na univerzitu vrátit. Ingarden měl četné styky v zahraničí, byl členem Polské akademie věd a řady dalších společností.

Myšlení a dílo

Ingardenovo myšlení zůstalo vždy blízké Husserlovi, s nímž také udržoval velmi přátelské styky. Odmítal a kritizoval však jeho sklon k platónismu a byl naopak filosofickým realistou. Věnoval se Henrimu Bergsonovi a v předválečném období hlavně filosofii literatury a estetice. Tyto jeho německy psané spisy také vzbudily ohlas v zahraničí.

Naproti tomu jeho poválečné dílo, psané polsky a věnované hlavně ontologii a epistemologii, zejména jeho opus magnum, Spór o istnienie świata (Spor o existenci světa) (1947 a 1948) bylo přeloženo teprve později. Poslední část tohoto spisu, O kauzální struktuře reálného světa, napsal opět německy. Vyšla až posmrtně roku 1974.

Kromě toho psal Ingarden i o teorii a filosofii malířství a hudby a ke konci života vydal velké dílo o odpovědnosti (Über die Verantwortung. Ihre ontischen Fundamente. 1970). U nás se Ingardenovým dílem zabýval Jan Patočka.

Jeho žákyní byla např. americká filozofka polského původu Anna-Teresa Tymieniecka.