Romantická láska

Romantická láska je podle moderní definice pocit lásky nebo intenzivní touha po jiné osobě,^[1] což je zároveň doprovázeno námluvami. Romantická láska obecně zahrnuje směs emocionální a sexuální touhy, na rozdíl od platonické lásky.^[2]

Romantická láska ve středověku

Ve středověku byl milostný poměr opěvován jako vyšší forma lásky, ale existovalo mezi elitami přesvědčení, že manželství a romantická láska – včetně erotické touhy – jsou dvě odlišné věci.^[3]

Kult dvorské lásky je tou nejpravější láskou, kterou lze nalézt pouze mimo manželství.^[4]

Stephanie Coontz, Manželství, historie: Jak láska ovládla manželství

Proto prvním pravidlem spisku z 12. století De amore od Andrea Cappellana bylo „manželství není výmluvou pro to nemilovat.“

Romantická láska v křesťanství

Související informace naleznete také v článcích Láska v křesťanství a Pohled katolické církve na pohlavní styk.

Tajemství lásky mezi mužem a ženou bylo Církví přehlížen a první křesťanský myslitel, kdo se touto tematikou začal zabývat, byl Vladimir Solovjov,^[5] který měl odvahu tvrdit a napsat, že pohlavní láska má smysl mimo požadavek trvání lidského druhu.^[6]

Psychologické koncepce romantické lásky

Podle trojúhelníkové teorie lásky Roberta Sternberga je romantická láska druhem lásky obsahujícím vysokou úroveň intimity a vášně bez náznaku plánů do budoucna.^[7] Tento typ lásky je dle Roberta Sternberga naplněný vzájemnou touhou, vášní a přitažlivostí.^[8]