Rudolf Hilferding

Rudolf Hilferding (10. srpna 1877, Vídeň – 11. února 1941, Paříž) byl německý politik, ekonom a marxistický teoretik židovského původu narozený v Rakousko-Uhersku. Ministr financí v první vládě Gustava Stresemanna (13. srpna 1923 – 6. října 1923) a ve druhé vládě Hermanna Müllera (28. června 1928 – 21. prosince 1929). Klíčový ekonomický a socialistický teoretik německé sociální demokracie (SPD) za Výmarské republiky, významný představitel tzv. austromarxismu.

Rudolf Hilferding
Narození	10. srpna 1877 Vídeň
Úmrtí	11. února 1941 (ve věku 63 let) Paříž
Alma mater	Vídeňská univerzita
Povolání	ekonom, politik, spisovatel, lékař, pediatr, ministr financí, vědec v oboru společenských věd a novinář
Politické strany	Sociálnědemokratická strana Německa Nezávislá sociálnědemokratická strana Německa Sociálně demokratická strana Rakouska
Choť	Margarete Hilferdingová Rose Hilferding[1]
Děti	Peter Milford-Hilferding[1] Karl Hilferding[1]
Funkce	říšský ministr financí (1923) říšský ministr financí (1928–1929) člen Říšského sněmu Výmarské republiky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Původně vystudoval medicínu, ale novinářská práce (politický editor deníku Vorwärts v letech 1907–15, deníku Die Freiheit v letech 1918-1922) ho přivedla k marxistické teorii. Úzce spolupracoval s Otto Bauerem, Karlem Kautskym a Augustem Bebelem. Známá je jeho obhajoba marxismu proti prvním útokům Rakouské ekonomické školy (Eugena von Böhm-Bawerka). Jeho nejslavnější kniha Das Finanzkapital (Finanční kapitál) z roku 1910, která se vyrovnávala s tím, že koncentrace kapitálu nemá Marxem předpovídané důsledky, ovlivnila Vladimíra Iljiče Lenina při jeho tvorbě konceptu imperialismu. Základní teze Hilferdingova je, že banky v pozdním kapitalismu získávají kontrolu nad průmyslovými podniky a vytvářejí monopoly a kartely. Roku 1933 odešel do exilu ve švýcarském Curychu. V této době připravil politický program pro německý sociálnědemokratický exil zvaný Pražský program. Později přesídlil do Paříže. Zde ho zastihl vpád německých vojsk, byl zatčen gestapem a umístěn do vazby, kde zemřel – byl nalezen oběšen. Jeho žena Margarete zemřela roku 1942 v koncentračním táboře v Terezíně.