Sébastien Lecornu
francouzský politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Sébastien Lecornu (* 11. června 1986 Eaubonne) je francouzský politik, od září 2025 předseda vlády Francie. Členem Republikánské strany byl do roku 2017, kdy vstoupil do hnutí Obnova. V letech 2014 až 2015 byl starostou města Vernon. Ve francouzských vládách byl postupně ministrem pro místní úřady (2018–2020), ministrem pro zámoří (2020–2022) a ministrem obrany (2022–2025).
.jpg)
Remove ads
Životopis
Mládí a vzdělání
Sébastien Lecornu se narodil 11. června 1986 v Eaubonne v departementu Val-d'Oise jako syn Jeana-Pierra Lecornu, leteckého technika v továrně Safran Aircraft Engines ve Vernonu, a Martine Rousseauové, sekretářky u lékaře.[1] Byl blízký svému gaullistickému dědečkovi, bývalému odbojáři a viceprezidentovi obchodní komory v Calvadosu, a vášnivě se zajímal o armádu a politiku. Zpočátku chtěl být vojákem a vyzkoušel také mnišský život v opatství Saint-Wandrille.[2] Střední školu absolvoval na soukromé katolické škole Saint-Adjutor de Vernon. Získal maturitu z ekonomie a společenských věd, absolvoval právnickou fakultu a poté začal studovat magisterský obor veřejné právo na univerzitě Panthéon-Assas, který však nedokončil.
Zároveň je důstojníkem v operační rezervě Národní gendarmerie (četnictvo) v hodnosti poručíka. V této funkci byl v letech 2012 až 2013 velitelem čety Alexandra Benally, který byl o pět let později obviněn z brutálního napadení dvojice demonstrantů a zneužití policejní funkce během jedné z demonstrací 1. května 2018 v Paříži.[3][4]
Raná politická kariéra
Asistent a poradce
V roce 2002 byl aktivní v pravicové Unii pro lidové hnutí (UMP), připojil se k Mladé pravici regionu Vernon (JDV) a poté se zapojil do kampaně před regionálními volbami v roce 2004.
V roce 2005 se stal parlamentním asistentem Francka Gilarda, člena Národního shromáždění za 5. volební obvod Eure; byl v té době nejmladším parlamentním asistentem v Národním shromáždění.[5] V roce 2008 se stal poradcem ministra pro evropské záležitosti Bruna Le Mairea; ve věku 22 let byl Lecornu nejmladším poradcem člena vlády premiéra Françoise Fillona.
Ve volbách do Národního shromáždění v roce 2012 byl náhradníkem Francka Gilarda.[6] V roce 2013 pak spolupracoval na vedení kampaně Bruna Le Mairea na předsedu UMP. Od května 2013 do října 2014 byl navíc národním tajemníkem UMP.[5] V roce 2015, kdy se UMP transformovala do Les Républicains, přestoupil do této strany.
Komunální politika
V komunálních volbách v roce 2014 byl Lecornu zvolen starostou města Vernon. Kvůli neslučitelnosti funkcí rezignoval na svůj mandát dne 4. prosince 2015. Po departementních volbách v roce 2015, ve kterých byl zvolen radním kantonu Vernon po boku Catherine Delalandeové, se stal předsedou departementální rady Eure.
Lecornu zdůrazňoval svůj odmítavý postoj ke zvyšování daní a důsledné hospodaření s veřejnými prostředky. Médium Mediapart poukazovalo na to, že od příchodu Lecorna bylo hlavním cílem departementu boj proti podvodníkům s dávkami RSA. Departement také zrušil dvě prioritní vzdělávací instituce, což odůvodňuje jejich nízkou obsazeností.[7]
Státní tajemník
.jpg)
V roce 2017 byl Lecornu prezidentem Emmanuelem Macronem jmenován státním tajemníkem ministra pro ekologickou a inkluzivní transformaci. V rámci toho byl stranou Les Républicains suspendován ze svých funkcí a bylo proti němu zahájeno disciplinární řízení. Dne 31. října 2017 byl vyloučen z LR spolu s Géraldem Darmaninem, rovněž členem vlády, a členy Národního shromáždění Franckem Riesterem a Thierrym Solèrem. Poté se připojil k Macronově straně La République en marche.[8]
Ministr Nicolas Hulot jej pověřil otázkami souvisejícími s energií obecně. Zejména mu byly svěřeny některé citlivé záležitosti, jako je uzavření jaderné elektrárny Fessenheim, otevření EPR ve Flamanville nebo projekt skládky jaderného odpadu Cigeo v Bure.[9]
Ministr pro místní samosprávu (2018–2020)
Dne 16. října 2018, v rámci reorganizace druhé Phillipovy vlády po rezignaci Gérarda Collomba z funkce ministra vnitra, byl Sébastien Lecornu jmenován ministrem pro místní samosprávu pod vedením Jacqueline Gourault, ministryně pro územní soudržnost a vztahy s místními samosprávami. Dne 14. ledna 2019 byl spolu s Emmanuelle Wargonovou pověřen vedením velké národní debaty, která byla zorganizována s cílem vyřešit krizi vyvolanou hnutím žlutých vest. Podle deníku Le Monde se tak druhý den v Grand Bourgtheroulde (Eure) při prvním vystoupení Emmanuela Macrona „proměnil v moderátora, který předával mikrofon v sále, kde znal všechny přítomné, aby pomohl poškozenému prezidentovi znovu získat rovnováhu.“[10]
Na konci roku 2019 předložil jménem vlády zákon „Engagement et Proximité“ (česky Závazek a blízkost), jehož cílem je posílit postavení místních volených zástupců a reformovat fungování obcí a meziobecních sdružení změnou několika bodů zákona o nové územní organizaci republiky.
Ministr pro zámoří (2020–2022)
Dne 6. července 2020 byl jmenován ministrem pro zámořské území ve první Castexově vládě. V této funkci vedl na konci roku 2021 krizová jednání na francouzském karibském území Guadeloupe ve snaze zmírnit napětí vyvolané nepokoji způsobenými přístupem vlády k pandemii COVID-19 v této oblasti. Oznámil také, že Francie je ochotna jednat o autonomii Guadeloupe.[11][12]
Republikánská strana jej v roce 2020 nominovala do Senátu za departement Eure, načež byl v září 2020 byl zvolen senátorem za departement Eure, ale jak oznámil před volbami, po měsíci od nástupu do Lucemburského paláce přenechal své křeslo Nicole Durantonové.[13][14][15] Vzhledem k nahromadění mandátů rezignoval 3. listopadu 2020 na svůj mandát zástupce starosty, který zastával od roku 2015, a na členství v městské radě ve Vernon; tato rezignace vedla také k jeho odchodu z obecní rady aglomerace Seine Normandie.[16][17]
Jako kandidát na znovuzvolení v kantonu Vernon během departementálních voleb v roce 2021 zvítězil v prvním kole s 58,74 % odevzdaných hlasů, ale vysoká volební neúčast mu neumožnila být přímo zvolen.[18] Ve druhém kole byl znovuzvolen s 81,11 % hlasů. K překvapení všech se ještě jako ministr pro zámořské území ujal opětovně funkce předsedy departementální rady Eure, když získal 39 hlasů většiny, a to v rozporu s praxí zavedenou Lionelem Jospinem v roce 1997, podle níž nelze kombinovat výkonnou funkci s vládní funkcí; k tomu ho „na určitou dobu“ zmocnili prezident Emmanuel Macron a premiér Jean Castex.[19][20]
Ministr obrany
.jpg)
Dne 20. května 2022 byl Lecornu jmenován ministrem obrany ve vládě Élisabeth Borne.[21] Na začátku svého funkčního období společně s ministryní zahraničních věcí Catherine Colonnou odcestovali do Nigeru, aby stvrdili regionální přesun vojsk, díky němuž se tato země stala centrem francouzských vojsk v oblasti Sahelu.[22]
Poté, co v roce 2022 Rusko napadlo Ukrajinu a spojenci z NATO začali Ukrajině dodávat zbraně, Lecornu na konci prosince 2022 během oficiální návštěvy Kyjeva prohlásil, že tanky Leclerc zůstanou ve Francii. Existovaly i další signály, že francouzské snahy o pomoc Ukrajině neprobíhaly zcela hladce. Například ačkoli se mobilní dělostřelecký systém CAESAR osvědčil při bombardování a zpětném dobytí Hadího ostrova v červnu 2022 a dominoval bitvám jinde, Ukrajinci měli potíže s údržbou 18 systémů a řešení bylo problematické. Ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov doufal, že na Ukrajinu budou vysláni francouzští řemeslníci, aby prováděli údržbu dělostřeleckých kusů.[23]
V prosinci 2022 podepsali Lecornu a Mariusz Błaszczak dohodu mezi Francií a Polskem o prodeji dvou pozorovacích satelitů Airbus Defence and Space Polsku za 575 milionů eur.[24]
V dubnu 2023 představil zákon o vojenském programování (LPM), který má platit od roku 2024 do roku 2030 a počítá s vojenskými výdaji ve výši 413 miliard eur během sedmi let fiskálního roku. Roční rozpočet se tak v roce 2030 zvýší z 32 miliard v roce 2017 na 69 miliard, což znamená zdvojnásobení finančních prostředků pro ozbrojené síly. Tento rozpočet musí zejména pokrýt investice do francouzského jaderného arzenálu, výstavbu nové letadlové lodi a zvýšení počtu ozbrojených sil. Vláda také plánuje zvýšit věkovou hranici pro záložníky na 70 let, zatímco v současné době je to mezi 62 a 65 lety, s cílem poskytnout ozbrojeným silám 300 000 vojáků, včetně 100 000 záložníků. Rozpočet zpravodajských služeb by se měl rovněž zvýšit o 60 %.[25] V červenci 2024 podepsal s protějšky z Německa, Itálie a Polska prohlášení o záměru vyvinout pozemní řízené střely s doletem přesahujícím 500 km (310 mil).[26]
Premiér Francie (od 2025)
Sébastien Lecornu byl jmenován předsedou vlády dne 9. září 2025 prezidentem Emmanuelem Macronem. Nahradil Françoise Bayrou, který byl nucen odstoupit téhož dne poté, co den předtím neuspěl v hlasování o důvěře v Národním shromáždění.[27][28][29][30]
Dne 6. října 2025 podal Lecornu demisi, kterou prezident Macron obratem přijal.[31]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads