SMS Seydlitz

SMS Seydlitz byl v pořadí čtvrtý postavený bitevní křižník německého císařského námořnictva. Loď byla objednána v roce 1910 a postavena v letech 1911–1913 v loděnicích Blohm & Voss v Hamburku. Původním nositelem jejího jména byl Friedrich Wilhelm von Seydlitz – pruský generál z 18. století.

SMS Seydlitz
Základní údaje
Typ	bitevní křižník
Jméno podle	Friedrich Wilhelm von Seydlitz
Objednána	21. března 1910
Zahájení stavby	4. února 1911
Spuštěna na vodu	30. března 1912
Uvedena do služby	22. května 1913
Osud	21. června 1919 potopen vlastní posádkou ve Scapa Flow 1928 byl vyzvednut 1930 sešrotován
Cena	44 600 000 zlatých marek[1]
Předchůdce	třída Moltke
Následovník	třída Derfflinger
Takticko-technická data
Výtlak	25 000 t
Délka	200 m (na čáře ponoru) 200,6 m (maximální)[2]
Šířka	28,5 m[2]
Ponor	9,29 m[2]
Pohon	2 turbnínová soustrojí[1] 3 lodní šrouby
Rychlost	28,1 uzlů
Dosah	4200 nám. mil při 14 uzlech
Posádka	43 důstojníků 1 025 námořníků[2]
Pancíř	paluba 50 mm boky 300 mm věže 250 mm velitelská věž 300 mm
Výzbroj	10× 280 mm (5×2) 12× 150 mm (12×1) 12× 88 mm 4× torpédomet

Konstrukce

Těžce poškozený Seydlitz se vrací z bitvy u Jutska

Konstrukčně loď navazovala na první generaci německých bitevních křižníků, kterou započaly SMS Von der Tann a třída Moltke. Lišil ze zejména větší délkou, vyšším výtlakem a kvalitnějším pancéřováním.

Hlavní výzbroj lodi tvořilo deset 280mm kanónů o délce hlavně 50 ráží, umístěných v pěti dvoudělových věžích. Zde je nutné poznamenat, že jeho britské protějšky již v té době nesly 343mm děla (pozdější třída Derfflinger již měla 305mm děla). Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct 150mm kanónů s délkou hlavně 45 ráží, umístěných v kasematách. Dále loď nesla dvanáct 88mm kanónů v jednohlavňových postaveních. Čtyři pevné podhladinové torpédomety měly ráži 500 mm. Vždy jeden byl na přídi, na zádi lodi a také na obou bocích.

Operační nasazení

Těžce poškozený Seydlitz po bitvě kotví v přístavu

Seydlitz veze německé bitevní křižníky do internace ve Scapa Flow. Za ním plují (zleva) Moltke, Hindenburg, Derfflinger a Von der Tann

Seydlitz se za první světové války účastnil řady námořních operací Hochseeflotte, zejména bitvy u Dogger Banku 24. ledna 1915 a bitvy u Jutska ve dnech 31. května až 1. června 1916. V obou bitvách byl vážně poškozen. Nejprve se 3. listopadu 1914 účastnil ostřelování britského přístavu Yarmouth a 16. prosince 1914 byl jednou z lodí, ostřelujících přístav Hartlepool.^[1]

U Dogger Banku byl Seydlitz vlajkovou lodí kontradmirála Franze von Hipper. Do barbety zadní dělové věže „D“ ho zasáhl 343mm granát z bitevního křižníku HMS Lion. Granát pronikl do muničních skladů lodi a způsobil výbuch části připravených korditových náloží. Oheň vnikl do přípravny střeliva pod věží a potom i přes průlez, kterým se snažila posádka věže uniknout, do sousední věže „C“. Jen se štěstím posádka lodi zabránila explozi munice a potopení lodi. Obě zadní věže byly zničeny. Na druhé straně jeho palba poškodila Lion natolik, že musel být z bojiště odtažen. Těžce poškozený Seydlitz byl tedy téměř ztracen, ovšem tato zkušenost vedla Němce k vylepšení ochrany muničních skladů a záchranných postupů, což mohlo mít vliv na jejich menší ztráty, utrpěné později v bitvě u Jutska.^[2]

Dne 24.–25. dubna 1916 se Seydlitz účastnil ostřelování přístavů Yarmouth a Lowestoft, během akce však najel na minu a nabral značné množství vody.

V bitvě u Jutska se Seydlitz stal nejhůře poškozenou německou lodí. Zasáhlo ho 21 střel velké ráže a jedno torpédo. Loď měla zničené dvě dělové věže a nabrala více než 5 300 tun vody.^[2] Zpět do přístavu se však dostala vlastní silou. Ztráty posádky činily 98 mrtvých a 50 zraněných. Naopak palba Seydlitze (Seydlitz v bitvě vystřelil celkem 376 kusů 280mm granátů) a bitevního křižníku SMS Derfflinger způsobily explozi muničních skladů a následné potopení britského bitevního křižníku HMS Queen Mary.

V menší míře byl Seydlitz nasazen i v Baltském moři, kam se kterákoliv německá loď mohla rychle přesunout pomocí Kielského průplavu.

Osud lodi

Seydlitz, tentokrát již potopený ve Scapa Flow

Po uzavření příměří byl Seydlitz, společně s většinou německé Hochseeflotte, internován na britské námořní základně Scapa Flow. Podobně jako většinu ostatních německých lodí ho zde 21. června 1919 potopila vlastní posádka – událost je nazývána incident ve Scapa Flow. Vrak lodi byl vyzvednut v listopadu 1929 a v roce 1930 v Rosythu sešrotován.