Sacharovova cena za svobodu myšlení

Sacharovova cena za svobodu myšlení, pojmenovaná po sovětském vědci a disidentovi Andreji Sacharovovi, byla založena Evropským parlamentem v prosinci 1988. Oceňuje osoby a organizace zasazující se za lidská práva a svobody.

Je udělována každoročně u příležitosti 10. prosince, kdy byla v roce 1948 členy OSN podepsána Všeobecná deklarace lidských práv.

Držitelé

Nelson Mandela byl společně s Anatolijem Marčenkem prvním nositelem ceny

• 1988
  • Nelson Mandela – jihoafrický bojovník proti apartheidu
  • Anatolij Marčenko (in memoriam) – sovětský disident, 20 let vězněný režimem, v roce 1986 zemřel na následky hladovky
• 1989 – Alexander Dubček – vůdce pražského jara 1968
• 1990 – Aun Schan Su Ťij – barmská politička, zasazující se za lidská práva, pronásledovaná režimem, 16 let v domácím vězení. V září 2020 Evropský parlament pozastavil platnost ocenění pro Aun Schan Su Ťij, kvůli špatnému zacházení s národnostní menšinou^[1]
• 1991 – Adem Demaçi – kosovský spisovatel, aktivista a politik
• 1992 – Matky z Plaza de Mayo – argentinské hnutí žen za lidská práva
• 1993 – Oslobođenje – redakce sarajevského deníku
• 1994 – Taslima Nasrínová – bangladéšská feministická spisovatelka
• 1995 – Leyla Zanaová – kurdská politička
• 1996 – Wej Ťing-šeng – aktivista čínského prodemokratického hnutí
• 1997 – Salima Ghezaliová – alžírská novinářka, spisovatelka a lidskoprávní aktivistka
• 1998 – Ibrahim Rugova – kosovský aktivista, pozdější první prezident Kosova (Kosovská republika)
• 1999 – José Alejandre „Xanana“ Gusmão – bojovník za nezávislost Východního Timoru.
• 2000 – ¡Basta Ya! – španělská nevládní organizace mobilizující veřejnosti proti terorismu
• 2001
  • Izzat Ghazzawi – palestinský spisovatel a profesor
  • Nurit Peled-Elhanan – izraelská vysokoškolská odborná asistentka, spisovatelka a bojovnice proti okupaci Palestiny
  • Zacarias Kamwenho – angolský arcibiskup a mírový aktivista
• 2002 – Oswaldo Payá Sardiñas – kubánský vůdce Křesťanského hnutí za osvobození, zasazující se za demokracii na Kubě
• 2003 – Kofi Annan a všichni zaměstnanci Organizace spojených národů se zvláštní vzpomínkou památce Sergia Vieiry De Melly a mnoha dalších úředníků OSN, kteří při výkonu své služby ve prospěch světového míru přišli o život
• 2004 – Běloruská asociace novinářů, která se postavila proti útlaku médií diktátorem Alexandrem Lukašenkem. Cenu převzala její předsedkyně Žanna Litvinová.^[2]
• 2005 (ex aequo)
  • Dámy v bílém (Damas de Blanco) – skupina manželek a dcer kubánských disidentů protestující proti jejich věznění, vzniklá roku 2003. Způsob protestu, oblékání do bílého, převzaly od argentinských žen, které se od roku 1970 domáhaly informací o svých dětech „zmizelých“ za vojenské diktatury
  • Reportéři bez hranic – mezinárodní organizace bojující proti cenzuře a pronásledování žurnalistů
  • Hauwa Ibrahimová – nigerijská advokátka, která (bezplatně) obhajuje ženy odsouzené k trestu smrti ukamenováním a bojuje proti náboženskému fundamentalismu
• 2006 – Aljaksandar Milinkevič – běloruský opoziční politik
• 2007 – Salí Mahmúd Osman – súdánský právník v oblasti lidských práv
• 2008 – Chu Ťia – čínský disident
• 2009 – ruské středisko pro lidská práva Memorial a tři hlavní aktivisté Oleg Orlov, Sergej Kovaljov a Ljudmila Alexejevová
• 2010 – Guillermo Fariñas – kubánský disident a lékař
• 2011 – pětice aktivistů tzv. Arabského jara
  • Muhammad Buazízí (in memoriam) – Tunisan, jehož smrt sebeupálením rozpoutala vlnu protivládních protestů
  • Asma Mahfúzová – egyptská prodemokratická aktivistka
  • Ahmad as Sanusí – libyjský prodemokratický aktivista
  • Razán Zaitouneh – syrská právnička v oblasti lidských práv
  • Ali Ferzat – syrský politický karikaturista
• 2012 – Nasrín Sotúdeová, íránská právnička, a Džafar Panahí, íránský režisér
• 2013 – Malála Júsufzajová – pákistánská aktivistka^[3][4]
• 2014 – Denis Mukwege – konžský lékař
• 2015 – Ráif Badawí – saúdskoarabský bloger
• 2016 – Nadja Muradová a Lamíja Bašarová – přeživší genocidy jezídů.^[5]
• 2017 – Venezuelská demokratická opozice:
  • Venezuelské národní shromážděni zastoupené Juliem Borgesem.
  • Političtí vězni: Leopoldo López, Antonio Ledezma, Daniel Ceballos, Yon Goicoechea, Lorent Saleh, Alfredo Ramos a Andrea Gonzálezová.^[6]
• 2018 – Oleg Sencov, ukrajinský filmový režisér
• 2019 – Ilham Tohti, ujgurský právník, odsouzený na doživotí^[7]
• 2020 – Běloruská demokratická opozice, vystupující po prezidentských volbách v roce 2020 proti režimu Alexandra Lukašenka:^[8][9][10]
  • Koordinační rada
  • Svjatlana Cichanouská, Světlana Alexijevičová, Maryja Kalesnikavová, Olga Kovalková a Veronika Capkalová
  • Sjarhej Cichanouski, Ales Bjaljacki, Sergej Dylevský, Stěpan Putilo a Mikola Statkevič
• 2021 – Alexej Navalnyj, ruský opoziční politik^[11]
• 2022 – ukrajinský lid^[12][13]
• 2023 – In memoriam Mahsá Amíníová^[14] a hnutí Žena, život, svoboda
• 2024 – María Corina Machadová a Edmundo González Urrutia,^[15] vůdci venezuelské opozice