PPD (samopal)

Děgťarjov PPD byl sovětský samopal zkonstruovaný Vasilijem Děgťarjovem. Jeho počátky spadají do roku 1934. První zkušební dodávky samopalů pro sovětská vojska se uskutečnily v roce 1935, přičemž se jednalo o několik kusů. Do konce roku 1936 bylo vyrobeno pouze 67 exemplářů. Větší sériová výroba započala až roku 1937, do roku 1939 bylo vyrobeno 4100 kusů vzoru PPD-34/38. Roku 1940 se rozjela výroba zmodernizovaného typu PPD-40, který byl vyráběn do roku 1942 v počtu asi 80 tisíc kusů.

PPD
Typ	Samopal
Místo původu	Sovětský svaz
Historie služby
Ve službě	1935 — 1945
Používána	Viz Uživatelé
Války	Španělská občanská válka Zimní válka Druhá čínsko-japonská válka Druhá světová válka Korejská válka Povstání Hukbalahap Libanoská krize (1958) Libanonská občanská válka[1]
Historie výroby
Konstruktér	Vasilij Děgťarjov
Navrženo	1934
Výroba	1934–1942;[2] většina roku 1940
Vyrobeno kusů	4100 ks PPD 34/38, 80000 ks PPD 40
Varianty	PPD-34, PPD-34/38, PPD-40
Základní údaje
Hmotnost	5,69 kg (s bubnovým zásobníkem)
Délka	779 mm
Délka hlavně	269 mm
Typ náboje	7,62 × 25 mm Tokarev
Ráže	7,62 mm
Princip střelby	zákluz
Kadence	cca 800 ran/minutu
Úsťová rychlost	480 m/s
Účinný dostřel	cca 200 m
Zásobování municí	schránkový zásobník na 25 nábojů (PPD-34, PPD-34/38), bubnový zásobník na 71 nábojů (PPD-40)

Konstrukce

Samopal Děgťarjov vzor 1934 má neuzamčený závěr, zakřivený zásobník na 25 nábojů, plášť hlavně je opatřen ventilačními otvory. Přepínač režimu střelby je umístěn před jazýčkem spouště. Pojistka na napínací páce může blokovat závěr v přední i zadní poloze. Sektorové hledí je nastavitelné do 500 m. Modifikace PPD-40 umožňuje použití velkokapacitního bubnového zásobníku na 71 nábojů.

Varianty

• PPD-34 první verze přijata do výzbroje v malém množství, zásobník na 35 nábojů
• PPD-34/38 modernizace která používá zásobník na 35 nábojů nebo bubnový na 71 nábojů
• PPD-40 modernizace samopalu vychází z Suomi m/1931

Služba

Samopal Děgtarjov vzor 1934 (PPD-34) byl přijat do výzbroje v roce 1935 pouze v omezeném počtu. Ačkoliv roku 1938 vznikl modernizovaný vzor PPD-34/38 v roce 1939 byla výroba úplně zastavena. Teprve po zkušenostech s finskými samopaly Suomi m/1931 byla roku 1940 znovu obnovena a modifikace PPD-40 byla vyráběna až do roku 1941. Většina těchto zbraní byla ztracena v průběhu počáteční fáze německého útoku, ale omezený počet jich sloužil ještě v pozdějším období.

Uživatelé

Námořníci Baltské flotily vyzbrojení PPD-40 (dva vlevo) a PPŠ-41 (zcela vpravo) v květnu 1943.

• Albánie Albánie^[3]
• Čínská republika Čínská republika: Během druhé čínsko-japonské války obdržela 3 000 ks.
• Finsko Finsko^[4][5]
• Německá říše Německá říše: Ukořistěné PPD-34/38 označené jako Maschinenpistole 716(r). Ukořistěné PPD-40 označené jako Maschinenpistole 715(r).
• Polsko Polsko
• Libanonské síly
• Severní Korea Severní Korea
• Hukbalahap
• Slovensko Slovensko: Používaný slovenskými silami na východní frontě.^[6]
• Sovětský svaz Sovětský svaz
• Španělská republika Španělská republika: Použití PPD-34/38 španělskou republikánskou armádou během španělské občanské války.^[7][8]
• Jugoslávie Jugoslávie: 5000 bylo dodáno ze Sovětského svazu v letech 1944-1945.^[9]