Hukbalahap

Hukbalahap bylo filipínské marxistické partyzánské hnutí. Jeho název vznikl jako akronym původního tagalogského Hukbong Bayan Laban sa Hapon (Lidová armáda proti Japoncům), členové guerilly byli známi jako Hukové.^[1]

Hukbalahap
Vznik	29. března 1942
Působnost	Luzon
Členové	15 000 (1943)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Organizaci založil v roce 1941 Juan Feleo, funkcionář Komunistické strany Filipín. Působila na ostrově Luzon, především v provincii Pampanga, kde měla oporu v chudém rolnickém obyvatelstvu. Jejím generálním tajemníkem byl Vicente Lava a hlavním velitelem bojových jednotek Luis Taruc. Hukbalahap vedl ozbrojený boj proti japonské okupaci Filipín a loutkové vládě druhé republiky. Na území obsazeném partyzány došlo také k násilnému vyvlastňování velkostatkářů. Na konci války se síla organizace odhadovala na 20 000 aktivních bojovníků a dalších 50 000 mužů v záloze.^[2]

Po obsazení Filipín americkou armádou nechal Douglas MacArthur vůdce Hukbalahapu uvěznit. V září 1945 byla mezi vládou Filipínského společenství a komunistickou stranou uzavřena dohoda o amnestii a složení zbraní.

Po válce Hukové požadovali především pozemkovou reformu a potrestání kolaborantů s Japonci. Zpočátku se snažili prosazovat své cíle politickou cestou v rámci Demokratické aliance a ve volbách v dubnu 1946 podpořili prezidentskou kandidaturu Sergia Osmeñi. Zvolen byl však Manuel Roxas, který se orientoval na spolupráci s USA a vyloučil komunisty z parlamentu. Následovala vlna násilností, při níž byl mj. zavražděn Juan Feleo. V dalších osmi letech vedl Hukbalahap ozbrojený boj za svržení filipínské vlády a nastolení komunistického režimu. Povstalci ovládli velkou část středního Luzonu a podnikali teroristické útoky, z nichž nejznámější byla vražda Aurory Quezonové, vdovy po bývalém prezidentovi a předsedkyně filipínského Červeného kříže. Pro potlačení vzpoury poskytly Spojené státy americké Filipínám vojenskou pomoc. Hlavní postavou boje proti Hukům se stal ministr obrany Ramon Magsaysay, jemuž se podařilo reformovat armádu a získat podporu místního obyvatelstva. Po úspěšných operacích vládních jednotek se počet aktivních Huků snížil na dva tisíce, poslední příslušníci guerilly kapitulovali v květnu roku 1954.^[3]

Za vlády prezidenta Ferdinanda Marcose v šedesátých letech Hukbalahap nakrátko obnovil činnost pod vedením Bernabeho Buscayna, avšak do roku 1970 přestal definitivně existovat. Jeho nástupcem se stala maoisticky orientovaná Nová lidová armáda.^[4]

V roce 2023 byl ve městě San Luis odhalen pomník Luise Taruca a dalších bojovníků hnutí Hukbalahap.^[5]