Samuel ibn Nagrela

Samuel ibn Nagrela (hebrejsky שמואל הלוי בן יוסף הנגיד‎, arabsky أبو إسحاق إسماعيل بن النغريلة‎, známý jako Samuel ha-Nagid, hebrejsky שמואל הנגיד‎‎‎, doslova Samuel Princ; 993, Mérida, Al-Andalus – 1056, Granada) byl talmudský učenec, politik, vojevůdce, filolog, patron umění a významný židovský básník.^[2]

Samuel ibn Nagrela
Narození	993 Córdoba
Úmrtí	1055 (ve věku 61–62 let) nebo 1056 (ve věku 62–63 let) Granada
Povolání	básník, lexikograf, vojevůdce, vezír, Wojski, filozof, jazykovědec, politik, spisovatel a filolog
Nábož. vyznání	judaismus
Děti	Joseph ibn Naghrela[1]
Funkce	vezír
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Poté, co roku 1013 vypukla v Córdobě občanská válka, odešel do Málagy, kde si otevřel obchod s kořením^[2] nedaleko paláce granadského vezíra Abu al-Kasima ibn al-Arifa. Ten jej nejdříve zaměstnal jako výběrčího daní, pak se Samuel stal jeho sekretářem a poté i zástupcem vezíra u dvora Haba al-Muzaffara.^[2] Když Habus v roce 1038 zemřel, Samuel podpořil jeho syna Badise (proti Habově druhému synovi, Bulukkinovi), za což jej Badis ustanovil svým vezírem a generálem.^[2] Samuel se tak stal patrně nejvlivnějším Židem v celém muslimském Španělsku.^[3]

Svůj post si Samuel udržel až do roku 1056,^[4] kdy zemřel přirozenou smrtí. Vezírem i vůdcem místní židovské komunity se po něm stal jeho syn Josef, kterému se ale již tolik nedařilo mírnit napětí mezi muslimy a židy.^[5] Narůstající odpor k židovskému obyvatelstvu vedl v roce 1066 k masakru v Granadě, prvnímu pogromu od ovládnutí Španělska muslimy, během nějž zemřelo na 4000 Židů a Josef byl zavražděn rozlíceným davem.^[6]