Santa Maria in Cosmedin

Santa Maria in Cosmedin je titulární bazilika v jižní části Říma, ve čtvrti Ripa, mezi Circus Maximus a řekou Tiberou. Kostel, vysvěcený v 6. století, stojí v místech starověkého Forum Boarium a vznikl přestavbou a rozšířením starověké sýpky a výdejny obilí. Štíhlá věž vznikla ve 12. století a v portiku před průčelím je umístěna kruhová mramorová deska, lidově Bocca della verità.

Santa Maria in Cosmedin
S. M. in Cosmedin, průčelí s věží
Místo
Stát	Itálie Itálie
region	Lazio
Obec	Řím
Souřadnice	41°53′20,7″ s. š., 12°28′55,49″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Diecéze	Římská diecéze
Status	bazilika minor
Zasvěcení	Panna Maria
Architektonický popis
Výstavba	8.–11. století
Specifikace
Délka	40 metrů
Šířka	20 metrů
Další informace
Adresa	Piazza Bocca della Verità 18 00186 Roma
Oficiální web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Ve starověku zde bylo Forum boarium (dobytčí trh) a řada menších chrámů, oblastí procházaly i odpadní stoky, včetně té největší, Cloaca maxima. Usazovali se zde řečtí obchodníci a v 1. století n. l. byla postavena Statio Annonae, sloupová hala, která sloužila jako sýpka a výdejna obilí pro chudé. V 6. století byla proměněna na kostel Panny Marie in Schola Graeca a roku 772 ji papež Hadrián I. dal rozšířit o presbytář s apsidami. Ty stojí na základech chrámu Herkula Pompeiana, které se zčásti zachovaly v kryptě. Roku 1118 dal papež Gelasius II. kostel, zpustošený Normany, obnovit a postavit věž, jednu z nejvyšších v Římě. Kolem roku 1200 vznikl portikus před průčelím a ve 13. století byl kostel vyzdoben mramorovou mozaikovou podlahou a dalšími plastikami slavné školy Cosmatů.

Popis

V jinak téměř prázdném kostele bez nábytku působí hlavně bohatá mramorová dlažba. Ve vstupní části je dobře zachována starověká hala s mramorovými korintskými sloupy, v presbytáři jsou zdobené mramorové přepážky ze 13. století. Ve střední apsidě je biskupský trůn s patrně starověkými lvími hlavami, kdežto oltář stojí před apsidou, jak to bylo obvyklé v raně křesťanských bazilikách. Toto uspořádání, které opět doporučil Druhý vatikánský koncil, se zde zachovalo v původní podobě.

Bocca della Verità

V portiku je na stěně velká kruhová mramorová deska s tváří říčního boha Tritona ze 4. stol. př. n. l. Původně patrně sloužila jako poklop stoky Cloaca maxima, ve středověku vznikla pověst, že člověk, který dá ruku do jeho „úst“ a zalže, už ji nikdy nevyndá. Odtud lidový název Bocca della Verità („ústa pravdy“).

U mramorové desky se odehrává scéna romantické komedie z roku 1953 Prázdniny v Římě. Americký novinář Joe (Gregory Peck) zneklidní princeznu Annu (Audrey Hepburnovou), když předstírá, že mu v ústech pravdy uvázla ruka.^[1]

Deska je přímou inspirací reliéfu Ústa pravdy Radomíra Dvořáka vytesaného v lomu nedaleko Lipnice nad Sázavou.

Galerie

• 
  Interiér
• 
  Mozaika
• 
  Bocca della Verità