Sara Stridsbergová

Sara Stridsbergová (* 29. srpna 1972, Solna; nepřechýleně Stridsberg) je švédská prozaička a dramatička. Je držitelkou Literární ceny Severské rady a Ceny Evropské unie za literaturu.^[1] Ve svém díle se zaměřuje na feministická témata, která zobrazuje na příbězích ženských osobností z dávné i blízké historie. Její romány a dramata vychází z historických událostí, které Stridsberg využívá pro literární fikci. Její tvorba je řazena do žánru biografické fikce.^[2] Zároveň do svých textů zakomponovává motivy ze současného světa.

Sara Stridsbergová
Narození	29. srpna 1972 (52 let) Solna
Země	Švédsko
Vzdělání	Štrasburská univerzita Uppsalská univerzita
Povolání	spisovatelka
Ocenění	Sveriges Essäfonds pris (2004) Literární cena novin Aftonbladets (2006) Literární cena Severské rady (2007) De Nios Vinterpris (2011) Doblougova cena (2013) … více na Wikidatech
Funkce	13. křeslo ve Švédské akademii (2016–2018)
Citát
„Musím milovat všechny postavy, o kterých píšu, bez ohledu na to, kdo jsou a co udělaly“
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Debutovala v roce 2004 románem Happy Sally, kde začíná experimentovat s formou.^[2] V románu se prolíná deníková forma s dopisy. Hlavní hrdinkou je švédská plavkyně Sally Bauer, která jako první skandinávská žena přeplavala La Manche.^[2] Kniha zaznamenala velký úspěch u čtenářů i kritiků. Stridsberg debutem navázala na první veřejné vystoupení. Poprvé se dostala do veřejného povědomí jako překladatelka textu Valerie Solanas Scum manifest čili Šlem manifest,^[1] která patří k druhé vlně feminismu. Sama Stridsberg se řadí k třetí vlně feminismu.^[1]

V roce 2016 se stala členkou Švédská akademie. V roce 2018 svoje členství ukončila, šlo o gesto solidarity s předsedkyní akademie Sarou Danius, která spolu s dalšími čtyřmi členy opustila akademii po kontroverzích ohledně sexuálních přestupků uvnitř komise.^[3] Proto v tomto ročníku nebyla Nobelova cena za literaturu udělena.^[4]

Bibliografie v češtině

• Deník Evy Braunové (Kalender Braun, 2008), povídka je součástí antologie Temnější odstíny Švédska (Host, 2014, překlad: Azita Haidarová)
• Fakulta snů: Dodatek k sexuální teorii (Drömfakulteten: Tillägg tipl sexualteorin, 2006), úryvek z románu je součástí Švédské čítanky (Labyrint, 2014, překlad: Romana Švachová)
• Tři hry, soubor obsahuje dramata Pitvání padajícího sněhu, Návraty, Umění padat (Institut umění – Divadelní ústav v Praze, 2018, překlad: Olga Bažantová, Kateřina Navrátilová, Jitka Šípková, Eva Volenová, Azita Haidarová, Dagmar Hartlová)^[5]
• Antarktida lásky (Kärlekens Antarktis, 2018), (Kniha Zlín, 2020, překlad: Romana Švachová)^[6]