Sardinie - Wikiwand

Tento článek je o autonomním regionu Itálie. Další významy jsou uvedeny na stránce Sardinie (rozcestník).

Sardinie je jeden z regionů Itálie, nacházející se především na druhém největším, stejnojmenném ostrovu ve Středozemním moři, západně od Apeninského poloostrova, jižně od francouzského ostrova Korsika. Je to jeden z pěti italských regionů s určitou mírou autonomie, přiznanou jim zvláštním zákonem. Oficiální název regionu je Autonomní oblast Sardinie. Název je dvojjazyčný v italštině a sardinštině: Regione Autonoma della Sardegna / Regione Autònoma de Sardigna. Dělí se na čtyři provincie a metropolitní město Cagliari. Region má rozlohu 24 100 km² a přes 1,6 miliónu obyvatel. V regionu se mluví kromě italštiny také sardinštinou a ve městě Alghero katalánštinou.

Stručná fakta Sardinie Regione Sardegna, Geografie ...

Sardinie Regione Sardegna
Satelitní snímek Sardinie
znak vlajka
Geografie

Hlavní město	Cagliari
Souřadnice	40° s. š., 9° v. d.
Rozloha	24 100 km²^[1]
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	1 663 286 (2015^[2])
Hustota zalidnění	69 obyv./km²
Správa regionu
Stát	Itálie Itálie
Druh celku	region
Podřízené celky	4 provincií (Nuoro, Oristano, Sassari, Sud Sardegna) a Metropolitní město Cagliari 377 obcí
Guvernér	Christian Solinas (PSd’Az)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2	IT-88
NUTS	ITG2
Oficiální web	www.regione.sardegna.it
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Remove ads

Historie

Sardinie je jedním z nejstarších geologických útvarů v Evropě. Ostrov byl osídlen různými imigračními vlnami od pravěku až do nedávné doby. První lidé, kteří se usadili na Sardinii během svrchního paleolitu a mezolitu, přišli z kontinentální Evropy.

Historii Sardinie můžeme rozdělit do těchto období:

Pravěk
Nuragské období – od roku 1500 př. n. l.
Starověká historie – od 9. století př. n. l.
Období vlády Vandalů (východogermánský kmen) – 5.–6. století
Středověk – Byzantská éra – od roku 533
Aragonské období – od roku 1297
Španělské období – od roku 1469
Savojské období – od roku 1708
Italské království – od roku 1848
Italská republika – období po druhé světové válce – od roku 1946

Nuragská civilizace

Zajímavým obdobím historie Sardinie byla nuragská civilizace – období asi od roku 1500 př. n. l. Vesnice byly tehdy stavěny kolem kulaté věže – pevnosti, zvané nuragy (obvykle v množném čísle nuraghes v angličtině a nuraghi v italštině). Tyto věže byly často opevněny a rozšířeny cimbuřím. Kmenové hranice hlídaly menší vyhlídkové nuragy postavené na strategických kopcích, odkud byl výhled na jiná území. Nuragů se v Sardinii zachovalo asi 7 000. Rozsah, složitost a územní rozšíření těchto budov svědčí o bohatství, nashromážděného nuragskými Sardinci, o jejich technologickém pokroku a o složitosti jejich společnosti. V té době byla Sardinie centrem několika obchodních cest a byla důležitým dodavatelem surovin, jako je měď a olovo, které byly stěžejní pro výrobu té doby. Důkaz o obchodu s jinými civilizacemi tohoto období dokládá několik artefaktů (např. hrnce), pocházejících až z Kypru, Kréty, pevninského Řecka, Pyrenejského a Apeninského poloostrova, které byly nalezeny v nuragských lokalitách. To svědčí o rozsahu obchodních vztahů mezi nuragskými lidmi a jinými národy v Evropě i mimo ni.

Od konce 13. století byla Sardinie pod vládou Aragonie. Ostrov byl častým cílem útoků muslimských pirátů ze Severní Afriky a ještě v roce 1798 bylo více než 900 obyvatel odvlečeno do otroctví nájezdníky z Tuniska.^[3] Španělsko o Sardinské království definitivně přišlo v roce 1714 během války o dědictví španělské ve prospěch rakouské monarchie, která území roku 1720 vyměnila se savojským vévodou Viktorem Amadeem II. za Sicílii. Území savojského vévody dostalo název Sardinské království, i když mu vládla savojská dynastie a jeho centrem byl Piemont. Po sjednocení Itálie bylo 18. února 1861 vyhlášeno zřízení Italského království a piemontsko-sardinský král Viktor Emanuel II. byl prohlášen italským králem.

Remove ads

Geografie

Krajina je zde rozmanitá: najdeme tu hory, lesy, pláně, neobydlená území, potoky, skalnatá pobřeží i dlouhé písečné pláže.

Ostrov je značně hornatý s členitým pobřežím, které je dlouhé 1 849 km. Nejvyšším vrcholem je Punta La Marmora (1 834 m) v masivu Gennargentu. Oblast zahrnuje hlavní ostrov Sardinie a okolní ostrovy, mimo jiné např. Sant'Antioco, San Pietro, Asinara, La Maddalena a Caprera.

Remove ads

Politika

V čele regionu stojí guvernér (Presidente), jenž je volen v přímé volbě na pětileté funkční období. Guvernér je zároveň hlavou regionální vlády (Giunta), jež se v současnosti skládá ze třinácti ministrů (Assessori). Nyní je guvernérem Christian Solinas za Sardinskou stranu akce.^[4]

Legislativním sborem je Regionální zastupitelstvo (Consiglio Regionale), které má 60 členů a je voleno poměrným systémem. Volby probíhají společně s volbou guvernéra jednou za pět let.

Výsledky posledních voleb do regionálního shromáždění (únor 2019)

Další informace Koalice, Strana ...


Koalice	Strana	Hlasy	Mandáty
Abs.	%
	CDX		Liga severu	81 421	11.4	8
	Sardinská strana akce	70 434	9.9	8
	Forza Italia	57 430	8.0	5
	Sardinští reformisté	36 299	5.1	4
	Bratři Itálie	33 716	4.7	3
	Sardegna20Venti	29 473	4.1	3
	Unie středu	26 948	3.8	3
	Občanské hnutí Sardinie	11 689	1.6	1
	Fortza Paris	11 611	1.6	1
	Ostatní strany	11 333	1.6	0
Středopravice celkem	370 354	51.9	36
	CSX		Demokratická strana	96 235	13.5	8
	Svobodná a rovná Sardinie	27 077	3.8	2
	Progresivní oblast	22 671	3.2	3
	My, Sardinie	20 011	2.8	2
	Společná budoucnost	18 750	2.6	2
	Sardinie společně	17 566	2.5	1
	Ostatní strany	12 350	1.7	0
Středolevice celkem	214 660	30.1	18
	Hnutí pěti hvězd	69 573	9.7	6
	Ostatní strany	59 415	8.4	0
Celkem	706 020	100	60

Architektura

Základním kamenem ve vývoji románských architektonických forem byla bazilika San Gavino^[5] v Porto Torres. Mezi další významné stavby patří katedrály Sant'Antioco di Bisarcio^[6] v Ozieri, klášter San Pietro di Sorres v Boruttě, San Nicola di Ottana,^[7] palatinská kaple Santa Maria del Regno^[8] z Ardary a další. Pokud jde o vojenskou architekturu, v tomto období byly postaveny četné hrady na obranu území. Z počátku 14. století pochází opevnění a věže Cagliari, které navrhl Giovanni Capula.

Co se týče gotiky, nejstarším katalánským gotickým kostelem na Sardinii je svatyně Panny Marie z Bonaria.^[9] Také v Cagliari byla v téže době postavena uvnitř katedrály aragonská kaple. V první polovině 15. století byl postaven skutečný gotický klenot, komplex San Domenico, jehož součástí byl kostel a klášter. Při náletech v roce 1943 byly téměř kompletně zničeny, dochovala se pouze křížová chodba. Dalšími díly byly kostely San Francesco ve čtvrti Stampace (z nichž zůstala jen část kláštera), Sant'Eulalia a San Giacomo. V Algheru začala v 2. polovině 15. století stavba kostela San Francesco a v 16. století katedrály Panny Marie.^[10]

Renesanční architektura, i když je málo zastoupena, zahrnuje pozoruhodné stavby, jako je např. katedrála San Nicola di Sassari^[11] (pozdně gotická, ale se silným renesančním vlivem), kostel Sant'Agostino di Cagliari^[12] (navrhl Palearo Fratino), kostel Santa Caterina v Sassari^[13] (navrhl Bernardoni, žák Vignola), katedrála San Nicola di Bari v Sassari, kostel San Michele^[14] v Cagliari a také tzv. katedrála Cagliari (katedrála Nanebevzetí Panny Marie), přestavěná mezi 17. a 18. stoletím.

Počínaje 19. stoletím bylo na ostrově postaveno několik významných staveb ve stylu neoklasicismu. Mezi nejvýznamnější postavy tohoto období patří architekt Gaetano Cima z Cagliari, jehož díla jsou rozeseta po celém sardinském území. Vedle Cimových děl stojí za zmínku díla Giuseppe Cominottiho (Palazzo a Občanské divadlo v Sassari) a Antonia Cana (dóm Santa Maria di Betlem v Sassari^[15] a katedrála Santa Maria della Neve v Nuoro^[16]). Ve 2. polovině 19. století byl v Sassari postaven neogotický palác Giordano (1878),^[17] který je jedním z prvních příkladů revivalismu na ostrově.

Zajímavou realizací eklektického stylu, vzniklého spojením obrozeneckých a secesních vlivů, je radnice v Cagliari, dokončená na počátku 20. století. Nástup fašismu silně ovlivnil architekturu na Sardinii ve 20. a 30. letech 20. století: zajímavými počiny z té doby jsou nové obce Fertilia, Arborea a město Carbonia, jeden z největších příkladů racionalistické architektury.

Remove ads

Turistika

Kromě mnoha památek navštěvují turisté hornato-skalnatou oblast Aggius (5 km SZ od Tempia) se stometrovými oblými monolity. Lákavé možnosti tu mají horolezci. Na severním pobřeží u Capo Testa se nalézá pás 60–90 m vysokých, oblých balvanových kup, přístupných z moře i pobřeží. Lezecké stěny se zvedají z moře a pláží v Golfo di Orosei u Cala Gonone a jižněji u Cala Fuili a Cala Luna. Efektní červené skalní stěny vystupující přímo z vody u Arbatax (poblíž Tortoli) se pro svou zvětralost využívají méně. V provincii Oristano je archeologické naleziště starobylého města Tharros. Přístup je nejčastěji lodí z Itálie anebo z Korsiky přes Bonifácký průliv.